Lucienne

Začalo to velmi nevinně. Konečně jsem se dostala k tomu, udělat v letošním létě dobrý skutek z dobrovolnického soudku, pak jsme šly na pivo s klientkou a já byla tak rozjetá z pobytu u televize na chatě, že jsem se rozhodla být na sebe hodná a jít do kina.

Právě asi za deset minut začínali Piráti z Karibiku 2 a ostatní filmy mi přišly jako ještě nezajímavější materiál, měli posledních deset volných míst v první řadě, tak jsem do toho šla.

Začalo to dobře. Reklamami. Pak začal film. Asi stejně náročný na shlédnutí a podobně humorný, jako ty reklamy předtím. Jestli chcete vědět, o čem to bylo a pobavit se několikanásobně víc, než u filmu, doporučuji tuto recenzi od Mishaka: http://www.pooh.cz/mishak/a.asp?a=2013684 .

Nojo, ale jak to souvisí s tou Afrikou? Úplně jednoduše. Na to, jak slaboduchý ten film byl, měl pár záběrů, které jsem nedávno prožila na vlastní kůži. Byla to vynořující se chobotnice z hlubin, která ve mně vyvolala takové tiché napětí svalů, prvotní hrůza z neznámého, která číhá v kolektivní paměti každého z nás.

Tak jsem se procházela po Algecirasu v moři u pláže za odlivu, koukala na ten zamlžený kousek šutru Gibraltar a najednou vidím ve vodě docela pěknou mušli. Velkou, zatočenou, jak se tam mrcasí ve vlnách. Zvednu ji a koukám, je obsazená. Aha, asi je živá jako škeble... Najednou se však začaly vynořovat z hlubin té těžké mušle oči, jedno oko mrklo a ven ze začaly vrtět a míhat vylézající chapadla s přísavkami.

Jsem na zvířata zvyklá, ale toto bylo i na mne moc. Jemně jsem vykřikla něco jako "ááááá" a pustila mušli zpátky do vln. Z ní vyplula malá chobotnice, asi dvaceticentimetrová a plula v dál. Chvíli jsem ji sledovala, ale potom se zavrtala do písku a zmizela mi z očí.

Našla jsem tedy za pár minut i tu mušli, teď už podezřele lehkou a odešla s pěkným zážitkem na pláž k ostatním.

Samozřejmě to dopoledne mělo v  zásobě i další zážitky, ale ty už si nechám na sérii Afrika....

linkuj.cz vybrali.sme.sk