Prostě a jednoduše, když se v osm hodin dostanu k balení a mám všechno zařízené, dostanu s****u jak řemen a s klepajícíma se nohama, zbrocená potem a bílá jak zeď vylézám z toalety v půl deváté. Nemám šanci to stihnout.
Vlak v 21:23 z Hlaváku je pasé. Moře je pasé.
Nestíhám si zabalit a popravdě řečeno, ani nevím, jak a kde vzít sílu na utáhnutí báglů, když nemám sílu pomalu dojít ani do postele. Sílu jsem tiše spláchla do záchodu.
Jóóó, já si dokážu vymyslet kraviny, na kterých si nabiju hubu! Ale stres a asi padesát provolaných minut za tu nádhernou zkušenost – kterako přijít o super last minute s kámoškou v Řecku za bakšiš – určitě stojí...
Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře,
život plyne, jak voda a smrt je jako moře...
Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později,
Kdo v životě miluje, ať neztrácí naději.
Až uvidíš v životě zázraky, které jenom láska umí,
zlaté rybky vyletí nad mraky, pak porozumí, jóó...
Lidi, a stejně ten život miluju... A jednou si k tomu moři na ty tiché meditace na šumící pláži, kde nebudu vázaná časem odjezdu na místo xyz, dojedu...
