Lucienne

Po pár dnech dovolené, které jsem strávila cestami tam a zase zpátky po celé republice, jsem začala pracovní týden více méně zmateně.

V neděli večer jsem si přeřídila radiobudíka tak, aby mne vzbudil na odporně brzký ranní čas, přísahala bych, že jsem ho zapnula. Nařídila jsem si mobila, pro jistotu, a padla jak podťatá do postýlky.

Ráno nic nehrálo, na mobila zásadně nevstávám, čekám až mne vzbudí hudba tak, že otevřu nenásilně očka. Takže mobil budil několikrát po sobě po desíti minutách a já nic. Pak už mi to bylo divné, tak jsem  vstala a zjistila, že za chvíli odcházím, ač ještě nemám ani vyčištěné zuby. V pondělí ráno je to situace na zabití.

I když jsem velmi rychlá –  pokud tedy chci a já většinou nechci -, odcházela jsem s tím, že to dneska nějak rychle uteklo a jdu obzvlášť pozdě.

Jak jsem se pak divila v tramvaji, že je o nějakých pět minut míň. Stačí si prostě blbě přeřídit hodiny dopředu, odhadnout to bajvoko a nezkontrolovat si to například s www.presnycas.cz.  A hned máte stresa, že jdete pozdě.

Jestlipak víte, co udělám jako čtvrté, až přijdu večer domů?

Přeřídím si hodiny... opět a vesele... Letos snad už naposledy...

linkuj.cz vybrali.sme.sk