Neřiďte se podle hodin nebo si je řádně nařiďte.
Tak by se dal asi shrnout výsledek mého spolehnutí se na vlastní hodinovou techniku.
K měření času obecně jako notorický pozdní chodič a odmítač píchaček a dalších kontrolovadel rozevlátých blondýn, se stavím lehce odmítavě. Po vcelku několika milých letech, kdy jsem čas zásadně odhadovala, následoval vpád mobilu a následně malých stojacích hodin do soukromí mého bydleníčka. Hodinky jsem zavrhla již dávno a mnoho návštěvníků se vůbec divilo, že jsem dovolila času diktovat mi takhle viditelně. A co horšího, začala jsem se na hodiny spoléhat.
Spěchala jsem na určitou akci, podle hodin jsem viděla, že mi dopravní prostředek jede až za tři minuty, což je času dost na přesun. Po přesunu se na prázdnou zastávku jsem zjistila, že najednou je na obecních hodinách o dalších pět minut víc, než býti mělo a měla jsem po hehe.
Po návratu domů bylo opět o pět minut méně... Aha, hodiny jdou blbě... Tím jsem celý problém pustila z hlavy a šla se věnovat jiným věcem, o hodně důležitějším než nějaká drobná nepřesnost na hodinách. Myslíte, že jsem si ty hodiny přeřídila? Vůbec ne.
Jako správná blond jsem potom měla dráma. Vyšla jsem o pět minut dříve, abych to teď už fakt stihla a volným krokem jsem zrychlovala až k trysku, načež se za mnou jen tak tak zavřely dveře...
Holt někdy rozlišování věci na důležité a nedůležité nevyjde...
linkuj.cz vybrali.sme.sk