Lucienne
Dva potkani běželi přes dvůr. Jednoho z nich kdosi zabil. Druhý potkan zůstal bez hnutí sedět. Zjistilo se, že je slepý. Vedle mrtvého potkana bylo nalezeno stéblo slámy, pomocí něhož vedl svého slepého druha přes dvůr...
pátek, 2. června 2006
Zpívání v dešti naživo
Je to asi takhle: naplánujte si něco, rozvrhněte si něco a potom se rozpomeňte, že jste před měsícem učunili rezervaci na představení HDK Zpívání v dešti.
Při velkém štěstí Vám to vyjde tak, že se před těmi událostmi ani nevyspíte, protože jste společensky zaneprázdnění.
Zkoušky prvního v Ostravě a večer jednatřicátýho muzikál. No a z muzikálu rovnou na autobus...
Nelituju toho! Šla bych znovu a klidně dvakrát! Bylo to úžasné, báječné, i jsem chytla svojí lásku Terezu Duchkovou, která zpívala úžasně a byla prostě druhá Marilyn Monroe.
Kdo mne však překvapil byla Ivana Chýlková. Ta tam prostě excelovala! I slečnu Duchkovou s jejím charisma zatlačila tvrdě do pozadí. Nejvíc se tleskalo paní Chýlkové. To je teda paní Herečka, musím uznat.
Podtrženo, sečteno, musím jedině doporučit, byla to sranda, bylo to dobře zahraný a prostě – jděte na Zpívání v dešti, neprohloupíte.
Ale samotné představení nebylo jediné, co na mne zanechalo následky v podobě myšlenek...
Potkala jsem tam člověka, který mně kdysi dával výplatu. Když jsem mu dávala výpověď, přemlouval, žadonil a já neustoupila a odešla. Tak tenhle člověk si mne už vůbec nepamatoval. Ni náznak reakce, když mne viděl. Ne, že by mne vidět nechtěl nebo mne ignoroval, to člověk pozná, on si mne jednoduše nepamatoval.
Docela natvrdo mi to připomnělo vědomí vlastní bezvýznamnosti. Dneska se tu o něco snažím a zítra? Zítra může být všechno jinak!
Co je to deset let... Já bych si tedy pamatovala aspoň tvář, když už ne jméno, kdybych někoho zaměstnávala. Divný lidi mají moc v rukou...
Nu a pak jsem vyšla ven, venku lilo jak z konve a všechny myšlenky smyl déšť.
...zpívat jako déšť a tančit jako on...
Zkoušky prvního v Ostravě a večer jednatřicátýho muzikál. No a z muzikálu rovnou na autobus...
Nelituju toho! Šla bych znovu a klidně dvakrát! Bylo to úžasné, báječné, i jsem chytla svojí lásku Terezu Duchkovou, která zpívala úžasně a byla prostě druhá Marilyn Monroe.
Kdo mne však překvapil byla Ivana Chýlková. Ta tam prostě excelovala! I slečnu Duchkovou s jejím charisma zatlačila tvrdě do pozadí. Nejvíc se tleskalo paní Chýlkové. To je teda paní Herečka, musím uznat.
Podtrženo, sečteno, musím jedině doporučit, byla to sranda, bylo to dobře zahraný a prostě – jděte na Zpívání v dešti, neprohloupíte.
Ale samotné představení nebylo jediné, co na mne zanechalo následky v podobě myšlenek...
Potkala jsem tam člověka, který mně kdysi dával výplatu. Když jsem mu dávala výpověď, přemlouval, žadonil a já neustoupila a odešla. Tak tenhle člověk si mne už vůbec nepamatoval. Ni náznak reakce, když mne viděl. Ne, že by mne vidět nechtěl nebo mne ignoroval, to člověk pozná, on si mne jednoduše nepamatoval.
Docela natvrdo mi to připomnělo vědomí vlastní bezvýznamnosti. Dneska se tu o něco snažím a zítra? Zítra může být všechno jinak!
Co je to deset let... Já bych si tedy pamatovala aspoň tvář, když už ne jméno, kdybych někoho zaměstnávala. Divný lidi mají moc v rukou...
Nu a pak jsem vyšla ven, venku lilo jak z konve a všechny myšlenky smyl déšť.
...zpívat jako déšť a tančit jako on...
Komentáře (0)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.