Zbitá Lucy, zbitý dráty, zbitý potkani a jeden střet s kulturou.
To mě takhle Kebule vytáhla do nákupního centra. Pražskej vidlák Lucy koukala, co to vlastně je, protože se takovýmhle velkým nákupním pekliskům vyhýbá a vůbec jí nechybí. Takže poprvé ve svých moc letech viděla Ikeu zevnitř.
No Ikea byla... velká.... plná věcí... A nejhorší na tom bylo, že se mi spousta věcí líbila, takže padlo moc korunek. Ikea styl mi prostě vyhovuje, na to, abych tam chodila častěji bych potřebovala mít tak aspoň dvojnásobnou výplatu a víc prostoru k zaplnění, na jehož zaplacení bych zase potřebovala mít dvojnásobnou výplatu a na ikeácký detaily by to chtělo opět jeden plat navíc...
První jsem se zamilovala do jedný nádherný mléčně bílý asymetrický lampičky, k tomu mi chlapík vnutil drahý žárovky, rozdíl ve svítivosti jsem jasně viděla, od vyházení nábytku mám na jedný stěně volno tak akorát na jednu fototapetu, ale nakonec tam bude krásný plakát s přístupovou cestou k pláži obklopené rákosím s modrým nebem doširoka a TŘI plyšový potkani jako dárek a ... a... pár drobností.
Provokatér ve mně mi nedal a nosila jsem na ruce ty tři velký plyštkany, chrastila taškou aby sebou moc nemrskali a mluvila na ně. Prostě jsem budila pozornost, lidé se usmívali, to mám ráda.
Pak jsem přišla domů, natěšená, sáhla pro pětipsa do změti drátů, která se mi tam nakupila tak nějak sama od víc elektrospotřebičů a 220 mě pozdravilo.
Na takovýhle práce jako je omotávání ožranejch kabelů kobercovou páskou by měli bejt chlapi. Nepochybuju o tom, že jsou na to jako stvoření, protože mě to příšerně nebavilo. Dokážu si rozhodně představit víc činností, které by mě bavily víc. A polibek od elektřiny taky nic moc. Asi bych nemohla být elektrikář. Prostě mně tohle nevyhovuje.
V tu chvíli jsem moje potkanky opravdu milovala. Když jsem se potom podívala na to moje klubko drátů, dráty vypadaly jednoznačně jako zbitý. Zbitý, vožraný, zalepený, aby se uzdravily a velice srandovně pruhovaný.
A navíc můj poslední pokus spravit nabíječku na mobil nedopadnul dobře. Než se mi podařilo oholit rozkousnutou šňůru a bužírku na ní, drát byl jednoznačně o dost kratší – ty nůžky stříhají fakt samy. I když jsem přišla na to, jak smotat dráty, co jsou vedle sebe, dohromady plus na plus a zalepit to izolepou, tak to stejně píská a nenabíjí. Na tohle fakt nemám nervy. Asi to brzo hodim z okna.
Začínám přemýšlet o nějakém protiopatření na potkany... To jsem dopadla.
linkuj.cz vybrali.sme.sk