Lucienne

... tak prostě budu dělat voloviny po jejich.

Házení míčkem v kanceláři do trojúhelníku, slovní hry, kamínky, kopání si tenisákem na procházce místo oběda, sbírání archeologických pokladů z navezených štěrků na podloží silnice, trhání květin, sbírání žampionů, jahod, koření a bylin, ořechů, trhání třešní, prostě takové a podobné odpočinkové aktivity během pracovního procesu povzbuzují páchání nedospělých lotrovin. Nutno říci, že to jsou naše malá tajemství, která s námi nikdo jiný nesdílí. Radši.

Aktuální dárek od Kebule byl větrník. Já jsem neměla v ruce větrník ani nepamatuji. Byl takový reklamní, barevný, s korálky a nádherně se točil. Dokážete si představit, jak lze v autobuse, sedíte-li u dveří, vychytávat proudy vzduchu proudící do autobusu? Takhle dokážete regulovat rychlost točení a i směr. Sice se spolucestující snažili nedívat, ale jejich úsměvy, když viděli blondýnu v šatech, jak si točí s větrníkem, byly nepřehlédnutelné.

Dneska v autobuse cestou do práce mi dal jiný můj kamarád krabičku. Trval na tom, abych se do ní nedívala a otevřela ji až v práci. A víte, co v ní bylo? Malá skleněná myšička na podstavci! Úžasný, byla z Indie, byla nádherná, každýmu se líbí. Opravdu mi udělala radost. Pochopitelně jsem potom chodila a děsila kolegyně myší.

A co je již v naší kanceláři několikaletá tradice, to je kult želvy. Kult želvy vzniknul, když jsem přinesla malou zelenou plyšovou želvu. Tenkrát byla nějaká sbírka na dobročinné účely a ona tam na mě koukala tak smutně... Začala jsem ji nosit na klíčích od kanceláře a kamkoli jsme šly, braly jsme želvu s sebou. A bereme doteď, říkáme tomu, že jdeme venčit želvu. Bereme jí i na pochůzky, aby jí nebylo smutno, povídáme si s ní, zašíváme jí, zpíváme jí, je to dobrá společnice. Vydrží všechno.

Pochopitelně, to bych nebyla já, abych mezi námi nedělala reklamu Pratchettovi a jeho nesmrtelné Zeměploše.

Víte, jaké máme naše tajné heslo v našem ultra-super-hyper tajném spolku Želvy?

"A přece kráčí!"

linkuj.cz vybrali.sme.sk