Lucienne

Nedávno jsem musela jednat s jedním oddělením naší policie. Člověk by si myslel, že něco jako Služba kriminální policie a vyšetřování  – oddělení obecné kriminality -je veřejnou službou.

Veřejnou službou míním, že jejich práce je průhledná, vím, s kým mluvím a tak dále, když už někoho v mém  pracovním okolí obesílají s žádostí o informace. Jak už asi tušíte, není tomu tak. 

Navíc jsem si všimla nápadně mnoha hovorů právě s policisty, které začínají několika nenápadnými slovy, velmi nicneříkajícími. A nejenom když jsem volala pracovně, ale takříkajíc i známí a lidé jinak se mnou přicházející do styku. Dokonce i spolužáci ze základky, kteří se policisty stali, jsou tajuplní jak tajemný hrad v Karpatech.

Kupříkladu když jsem se stěhovala a do místa, kde jsem dřív bydlela, byl přidělen příslušník policie zabývající se kriminalitou mládeže, jeho telefonát mně probíhal tak, že nic netuše, jsem bezelstně odpovídala na otázky velmi komplexně dle jeho vedení. Nutno říci, že to nebolelo a  kdyby jednou moje dítě něco provedlo, zúčastnilo nějakého nekalého činu, případně jenom něco vidělo, byla bych opravdu velmi šťastná za tohoto muže.  Ono potkat dobrého policistu, který umí svojí práci a zachází s dotyčným, který se mu dostal do rukou jako s člověkem a ještě jako velmi rychlý ušař, to se jen tak nevidí.

Když jsem se ho ale ptala dál, už znalá jeho profese a chtěla vědět víc o jeho profesi a práci, rutinách, které používá a vůbec oblasti kriminality - mlčel. Policie je velmi tajná i ve věcech obecných, zvláštní. Myslela bych si, že není problém mluvit o počasí, ale zjevně i tohle problémem je.

Nicméně zpátky k utajování online. Hovory začínající na "haló, prosím, ano..." mne prostě na policejní služebně za předpokladu mého plného představení a řečení toho, co chci, nevyhovují. Proč nemohu vědět, s kým mluvím, když mám tři lidi podepsané na lejstru? Co je tak tajné na těchto jménech? Proč si předávají můj hovor jeden na druhého anonymně? Proč neodpoví, když se zeptám, s kým mluvím? Proč mi ani neobjasní nejasnosti, kolem kterých volám? Proč se schovávají za papír?

Kolegyně říkala, že když volá klientům, běžně se vzdělaní i nevzdělaní, veřejní činitelé i soukromí prostě nepředstavují. Dovolat se do "soukromého bytu" je normální. Lidé se prostě taky nepředstavují.

Nejsou to také utajení policisté? Existuje síť tajných policistů, kteří mají nepředstavování v krvi nebo dané interními instrukcemi? Kteří se tváří jako prodavači, úředníci, dělníci, politici, učitelé? Od nich to odkoukali další a další a třeba si za chvíli ani nebudeme podávat ruce, abychom utajili náš počet prstů. 

Co je vlastně otázkou slušnosti při jednání s druhou stranou? Kolik mohu o své osobě prozradit? Kolik musím? A kdo ví všechny mé údaje, kdo prohlíží záznamy z tisíců kamer na ulicích? Je to zvláštní, připadám si jako osvícená ze všech stran reflektory, ale do očí osvětlovačů nevidím, ani se mi nepředstaví. Nedejbože, abych s nimi musela jednat ohledně svojí osoby.

Svět se čím dál víc globalizuje, naše údaje jsou čím dál tím míň naše a čím dál tím víc veřejné a my jsme jako ty ovce, zahrnuty do různých "ochranných projektů" jako je třeba Echelon a co my víme, kde ještě všude prosívají naše data.

No prostě se mi to nelíbí. Stejně s tím ale nemám fakt sílu hnout... Nikdo nemá, je to prostě mašinerie.

Good night and good luck, naše media nemají takovou sílu, jako v padesátých letech ta mediální parta v čele s Edwardem R. Murrowem.  Klasicky se nemluví o těch důležitých věcech a jsme mateni různými kravinami ptačí chřipkou počínaje a uměle vyvolávanými válečnými konflikty konče.

Aspoň, že máme ty hry a chleba dostatek. Postupujeme do semifinále v hokeji, radujeme se, ale stejně ryjeme držkou v zemi...

linkuj.cz vybrali.sme.sk