Tak u nás je počasí jak na apríla. Bouchá to, práská to, jsou smrště a krupobití, tornáda zatím teda ne a žáby taky nepršely. Jako fanda meteorologie pořád čekám na nějaký úplně malinkatý tornádečko, tak F0, nebo aspoň trombičku, abych si splnila svůj malý sen, že tenhle jev jednou uvidím na vlastní oči.
Na www.chmi.cz sleduji pozorování a fotky našich malých tornádek a vůbec Český hydrometeorologický ústav tam má hodně zajímavé materiály. Kupříkladu radarové odrazy oblačnosti a srážek, bleskové zpravodajství, satelit a – moje oblíbené – stránka pozorovaných tornád v ČR. Samozřejmě je to ničivý fenomén, ale je to úžasný přírodní úkaz.
Když jsme šly s Kebulí dneska na oběd o pár set metrů dál, najednou se strhla průtrž mračen. Práskalo to kolem nás, slejvák jak kdyby mu za to platili a my jsme cestou z oběda do práce zmokly opravdu na kost.
Povzbuzovaly jsme se v běhu čvachtajícími proudy vody, smály jsme se a výskaly. Kdo nezkusil neuvěří, jak úžasně uvolňující je podvolení se bouři, nebránění se a užívání si těch silných proudů deště. Bylo to nádherné.
Běžela jsem a do vodopádů z nebe křičela, že je to úžasné a že si to užívám, na blesky jsem křičela, že se nebojím a že nahoru děkuju.
Na druhou stranu jsem si připomněla svoje ožehlá rajčata ze včerejška. Prostě prásknul blesk a bylo to. Kytičky to odnesly.
Je to prostě počasí, krásné, nezkrotné, pomáhající všemu růst i destruktivní. Je to jednoduše síla podle mého gusta...
Je to síla přírody.
