Lucienne

Kdysi jsem o sobě prohlašovala, že se dokážu motivovat, že to není problém. Kdysi mi někdo řekl, že je to vzácná vlastnost a umět to je velmi dobré a užitečné. Začínám si myslet, že jsem tenkrát kecala z hecu.

Tenkrát jsem povídala něco o odměňování se za vykonanou práci, o pochválení sama sebe, o nedeptání se, učení hrou a skrze hru a dalších hezkých andragogických zásadách. Nu, dnes se odměňuji, chválím, nedeptám se, snažím se učit hrou a výsledek nikde.

Zdá se mi, jako když chodím kolem horké kaše, usilovně se na ní směju a neochutnám. Prostě proto, protože se nejdříve namotivuji, zahraju si, pochválím se a vůbec jsem na sebe hodná, ale vůbec se neučím. A to je tak nějak to, proč ty vedlejší úkony dělám.

Prostě sama sebe bavím a něco dělat se mi vůbec nechce. Doufám, že to zítra už bude lepší, protože jinak to můžu rovnou zabalit. Lenost mě přemáhá.

Sním o tom, že jednou někdo přijde a řekne mi:

"Nech už toho a pojď, budeme se učit spolu, chceš? Uděláme si na to hru, jo? To zvládneme, uvidíš.

Já Ti budu říkat sociologické velikány a Ty mi za to budeš povídat jejich teoretické ukotvení, jo? A nebo obráceně. To je moje silná stránka, já Ti to vysvětlím. Ono je to v podstatě zábavné.

A víš jak moc zábavný jsou metody a techniky sociologického výzkumu? Úžasný, no to o moc přicházíš, když zrovna tohle neumíš. Pojď, já Ti to vysvětlím.

A víš, jak neuvěřitelně nosné pro fantazijní představy jsou teorie sociálního hnutí? I Ryvolové zpívali o hnutí, který se nazývá hnutí i když se přestalo už hejbat, pak si můžeme zahrát nějaký Hobousy......"

Hned bych se cítila líp a šlo by mi to jako po másle.

Ta fantazie... Zhouba moje.

chjo.

linkuj.cz vybrali.sme.sk