Lucienne

taková velká firma a má jen jednu erární tiskárnuu?!?!? no tak to je teda bída s tou naší ekonomikou! to jsme to teda dotáhli daleko :o)

my jsme tak velká firma, že nám nejenom dala každýmu vlastní tiskárnu, ale ještě pronajmula obří tiskový mašiny a to na každý patro jednu - je v ní tiskárna, skener, kopírka (oboustranná) a ještě vazač tiskopisů (malinkatý). No a někdy to holt dělá věci :-)

těch jsem si v bývalé práci taky užil až až až...Nejlepší bylo tisknout na nich na některý z hlavičkových papírů. Když si člověk připravil horko těžko vypocený dopis a k němu přísllušný papír (na výběr jsme měli asi 4 druhy - slangově označené modrý, žlutý, oranžový a bílý, i když všechny byly bílé, A4, 80 g/m2 - prostě klasické "kopíráky" třídy C), mohl se konečně pustit do tisku.To však obnášelo odběhnout od tiskárny přes půl haly a spustit tisk.Mezitím však s železnou pravidelností se do fronty "procpal" někdo asertivnější a pracně připravené papíry vyplácal na své naprosto nesmyslné tisky... A tak jsme se bavili stále dokola. Nakonec jsme s kolegyní dovedli tuto metodu takřka k dokonalosti, protože jsme si vzájemně posílali připravené tisky z jednoho počítače mailem do druhého a od tiskárny přes půlku haly na sebe vesele halekali: Úúúúž? Né, ještě né! Až včííííl! A bylo.

My to máme tak vymakaný, že nám radši dávají loga do počítače na přednastavená interka a hlavičkový papíry a tiskneme je barevně na čistý papíry. Dobrý, ne?

Doufám, že až do takový agónie, jako Ty prožíváš, se nedostaneme. Ale co kdo ví...

... na to sdílené tisknutí, takže když jsem přišel do nové práce, kde mám tiskárnu na okně, byla to pro mě příjemná změna. Nemuset nikam běhat, blokovat si tisk, hrabat se mezi kupou papírů a vzpomínat, co jsem to vlastně ráno tisknul, prostě paráda. A dokonce tady mám i vlastní kancelář a nejsem umístěn v tom "akváriu", které je prý moderní a podporuje výkonnost, ale kde je na člověka odevšad vidět a je ho všude slyšet. Prý z toho mohou být i psychické poruchy. V poslední době než jsem odtamtud odešel, jsem na sobě začínal cítit jistou paranoju... Kdokoliv se na mě s čímkoliv obrátil, dostal ode mě odpověď - já za to nemůžu, nic jsem neudělal... No, prostě hrůza.