Lucienne

Pokus o samostatnost jí stál nějaké gramy váhy – chudinka, když jsem jí dneska teda přemohla, byla hubená až jí očička vylézala víc, než normálně. Dva dny se skrývala za skříněmi, až chudák vyhubla. Pravda, tohle tedy není moje specialita, za skříněmi se neskrývám, ale ona se skrývala tak, že jenom ty dva korálky na mě koukaly.

A jak koukaly panečku. A nenechám se chytit, říkaly. A budu hladová, žížnivá a bez pamlsků, ale svobodná. Tak to by měla taky po mně. Jo a nechat se chytit na koláček? Na dropsíček? Na sušený banánek? Ne, to si můžu strčit za klobouk, ona má svojí svobodu.

Když už čula, že je velkej průšvih, tak vůbec nevylejzala. Ani večer, ani ráno mě nešla vzbudit, prostě vůbec nebyla. Ani jsem jí neslyšela, nic. Jenom něco zašustilo za linkou v kuchyni. Prostě jak je průšvih, nevylejzá. To má taky po mně. A to jsem ani moc neřvala. Pak jsem to nechala bejt, kdo chce kam, pomozme mu tam.

Dneska odpoledne jsem sesbírala pár shozených věcí, vzala Agutku, která už má vztekací období za sebou do ruky a hladila. A ta vysloveně držela, vrněla, lízala mi ruce, různě se nahýbala tím směrem, kde chtěla hladit. A já jsem hladila a mazlila a vyčkávala.

Najednou vidím korálky, jak na mě koukají zpod stolní desky. Na vrchu kontejneru byla ona, svobodná a nezkrocená a koukala na mě. A já mazlila a pusinkovala. Pět minut, deset minut, korálky mizely pozpátku, pak zase přicházely a koukaly na mě zpod stolu, zas a znovu. A já mazlila druhou holčičku o sto sedm.

Když jsem viděla, že nic nebude, že musím zasáhnout, jsem – a to prosím pěkně zdůrazňuji – musela zasáhnout pustým násilím, kdy jsem svojí hubenou ubohou svobodnou potkaní berušku byla donucena vytáhnout z vrchu kontejneru a opatřit něčím hodně dobrým k jídlu a zvláštními pamlsky a dlouhým mazlením.

To by nebyla ženská, aby se nenechala po průšvihu dlouze mazlit, přemoci a láskyplně omezit. To mě fakt dorazilo. Ona nepřijde sama, musí být přemožena. Pak teda uzná mojí vládu v týhle místnosti.

Prostě lev. Teď tam chrní, má nacpanej břuch a je jí dobře. Taky máte doma lva? A ženskou k tomu? Divoký soužití, fakt.

Někdy to dá opravdu práci vymyslet schůdný řešení třeba takovýhle prekérní situace. Jsem sice proti násilí, ale tady to takhle prostě opravdu funguje.

linkuj.cz vybrali.sme.sk