Lucienne

Odpoledne jsem se sice divila nějakým takovým divným pocitům v očích, ale jdoucím stínům přes viděnou scenérii jsem moc nevěnovala pozornost. Koneckonců chlor, hodinka v sauně a trocha té směsi droždí, medu a olivového oleje, která se omylem dostala do očí, musela dát prostě očičkám zabrat. A protože si na nějaký bolístky nehraju, nevšímala jsem si toho.

Jak moc jsem očím dala zabrat jsem zjistila v okamžiku, kdy jsem se ráno probudila a nemohla jsem rozlepit oči. Doslova. Zhnisané cosi, co jsem měla místo mých jasných modrých kukadel, se na mě dívalo ze zrcadla.  

No výborně! Kupa práce přede mnou, krátký pracovní týden kvůli svátku není zrovna časově milosrdný.

Jako správný provokatér jsem sarkasticky nasadila těžkotonážní tričko od Nadace Světluška – Naděje pro ty, kdo žijí ve tmě, s originál přetištěnou kresbou naší nevidomé paralympijské vítězky Pavly Franců. Docela na to lidi koukali, následně se mi koukli do očí a potom, potom už nikam nekoukali. Svým chorým zrakem jsem je prostě přitloukla do sedel.

Nejdříve jsem dostala od sestřičky na očním vynadáno, že se zánětem spojivek se chodí k obvoďačce, ale i přes ceduli, že berou jenom na objednání mne po slabých dvou hodinách čekání teda vzali. Doktorka koukla odborným zrakem na moje dvě chudinky koukátka a dala dvoje kapičky, jedny z nich nesmím lajdačit – nejméně pětkrát denně kapat – antibiotika, druhé můžu lajdačit třikrát denně, jak si vzpomenu.

Když jsem bádala, cože si to vlastně budu kapat, oboje kapky obsahovaly buď kyselinu chlorovodíkovou nebo hydroxid sodný. To zní tak hrozně, že kdyby tam napsali, že tam kvůli jasné bílé barvě přidávají vápno, tak by mě to překvapilo asi stejně. Chtěla jsem napsat nehašené vápno, ale to bych tu asi ve spojení s vodou neuhrála.

Víte, že hydroxidem sodným se čistí odpadní trubky a sifony? A kyselinou chlorovodíkovou můžete rozpouštět kovy i vodní kámen?

Zatím vidím, to je důležitý.

Ale vždycky když zakapu, tak si zapláču, kyselina nebo louh, oboje to pálí jako čert.

linkuj.cz vybrali.sme.sk