Lucienne

Pozdě jsem si uvědomila, že jsem vlastně objednaná k zubaři. A protože slastné, ale bolestné je zapomínání, papírek s datem a hodinou jsem si nechala v práci, abych ho měla na očích. Co mi byl ale platný v práci? Matné rozpomínání, že jsem asi objednaná na devátou mi vyneslo ještě dvě hodiny spánku navíc.

Ale...Po dojití k zubařce jsem se dozvěděla, že tam mám být až za další hodinu a půl. To naštve, to jsem mohla ještě spát.

Jako mi kolegyně přála bezbolestnost, docela jsem na ní v zubařském křesle vzpomínala.

Já:"Víte, že to docela bolí? Tak jako docela hodně, už bych si přála, aby to přestalo bolet."

Z:"No já bych si přála, aby to přestalo krvácet. Nemůžu to zastavit."

Já:"To budou palcový titulky v novinách: Masakr u zubaře! První pacient v ČR, který vykrvácel ve stomatologické dílně pod vlivem krvelačné vrtačky! ... Ale fakt to bolí. To je pětka?"

Z:"Jo, to je pětka. Ale tohle musí jít přes tu dáseň, od zubu to být nemůže."

Já:"Nojo, já si říkala, že ta bolest je nějaká známá. Tam vylézá na povrch trojklanný nerv. Asi leze nějak rychle, syčák. Mrská se při tom jak divej a pak máte to krvácení zastavit. Tak to je jasný, pro velký úspěch každoroční opakování. Už dlouho jsem nebyla pod práškama. Hmmm. Tak to se nedivím, že mám bolestí ztuhlou dáseň až do krku. Po-ho-da."

Z:"Asi je to od té dásně, no. Zkusím ještě další přípravky a třeba to krvácení zastavíme. Otevřete ještě víc ústa a takhle ještě trochu dolů..."

Možná bych si i radši ráno nepřispala a šla do práce s kruhama pod očima než takovýhle veselosti.

Člověk by nepoznal hezký den, kdyby nezažíval čas od času krušné chvilky...

linkuj.cz vybrali.sme.sk