Lucienne

I já si na to myslím budu dlouho pamatovat. Team dvou žen prožívajících svůj první střet s tímto sportem, tak říkajíc čelně a jeden zkušený muž, to se jen tak nevidí.

Zabukováno jsme měli po netu, když jsme dorazili, zjistili jsme, že máme ten nejmíň milosrdný kurt. Odevšad je na něj vidět, hlavně z baru a přilehlých prostor vyplněných stolečky.

Poté, co moje podání zásadně končila buď dole v těch reklamních cedulích určujících pravděpodobně padesáticentimentrovou vzdálenost od hracího povrchu popřípadě nahoře v síti, se rád chopil náš profík dalšího podání. Nutno říci, že dokonalého.

Míček mnou odpinklý buď příliš slabě, smečující pivní reklamu nebo hraný přes všechny vysoké sítě na jiný kurt, dokázal zničit téměř každou jeho vynikající snahu o faktické hraní této hry.

Další pozitivní věc byla ta, že na mě nekřičel potažmo nepoužíval fyzické tresty. Kamarádka sice říkala, že on jí to doma vytmaví, když nám to jde takhle, ale držel se.

Povzbuzující bylo, že s nikým tak špatným si asi jen tak nezahraje. I kamarádka byla lepší než já. Ne sice v počtu chycených a odpinknutých míčků, to jsme na tom byly asi tak nastejno, ale ona aspoň dokázala hrát na jednom kurtu. Tedy většinou. Jednou se trefila vedle, ale v porovnání s mými pokusy tohle bylo zanedbatelné.

To já jsem dokázala hrát postupně ve třech dalších kurtech a ještě průchozí uličce.

Ale tohle mě neodradí, každý se jednou zamiluje. A tady se smečuje s o hodně měkčím míčkem než na pinčesu. Navíc, i hrací plocha je mnohem milosrdnější na prostor, miluju volnost. Pravděpodobnost trefení míčku je asi tak stejná jako u pinčesu a tak nějak mi to přijde jako veselý sport.

No nejveselejší byl pro toho každého třetího, který se nudil na baru u těch našich pomalu se hýbajících těl a hlášek typu:"Máš ho? Nemám! Beru! Tak znova! Zkus to Ty, mně to zrovna nejde! Chytáááč, míček přes palubu!"

Takže – mám novou lásku! Squash!

linkuj.cz vybrali.sme.sk