Lucienne

A tak jsme i udělaly. Do košíku jsem nandala čaj i v konvici z překapávače, kus mazance, nějaké ovoce, nůž, kapesníčky, sirky a nezbytnou čajovou svíčku. Holky se mi tulily na rameni, nevěděly kam dříve a tak se nakonec usadily každá na jednom rameni. Ještě před rozedněním jsme odešly k potoku, kde se i vrbičky začínají zelenat a ptáci zpívají už od časných ranních hodin.

Karimatku jsem rozbalila, nalila čaj do hrníčku s tuleněm a holky odhopsaly na trávu, krásně zelenou s ranní rosou, která se třpytila a potůček šuměl u malého vodopádku. Obloha světlala a jenom šedý baldachýn dával tušit, že je tam někde modré nebe.

Zapálená svíčka v červeném kalíšku položená v zelené trávě naproti žlutě rozkvetlé forzýtii dávala mihotavým plaménkem najevo svátečnost okamžiku a jaro bylo tady. Všechny jsme dýchaly provoněný vzduch, pejskaři a běžci kolem nás tiše našlapovali a my si to užívaly.

Holky byly jak z divokých vajec, ale po nějakých dvaceti minutách lítání v té studené trávě už byly unavené a choulily se mi u nohou. Hlavně do teplíčka a nevyrušovat, odpočíváme, tak bych asi vyjádřila jejich chování nejvýstižněji. Dosnídala jsem, dokochala jsem se krásou přírody a odcházely jsme domů.

U lávky jsem nechala pro vodníka, rusalky a početnou skupinu víl zapálenou svíčku a jedna z potkanek chtěla z ramene. Tak jsem ji pustila a ona přehopsala potůček a zmizela pod velkým plochým kamenem, který byl nadzvednutý z jedné strany.

A na zavolání se nevrátila.

Čekala jsem tam asi hodinu, bušila do kamene, šťárala klacíkem pod kamenem a konce nedosáhla. Vylezlo pár pavouků a to bylo asi tak všechno.

Ono takové dubnové ráno není ještě z nejteplejších, já byla jenom ve svetru, zima mi byla, z nosu mi začalo téct a vůbec to začalo vypadat, že ji tam asi nechám. Jiní pejskaři a běžci, co se pohybovali kolem už asi pochybovali o mém duševním zdraví, protože ničeho neviděli, jenom holku ve svetru s karimatkou a košíkem, kterak buší do kamene a volá, aby někdo vylezl, když je jasné, že pod kamenem nic být nemůže. Tam se přece nic nevejde. No Viktorka od splavu hadr.

Svobodu poskytnout nebo neposkytnout? Dát volnost nebo nedat? Jeden vrnivý teplý váleček mě hřál na krku, o druhý jsem asi přišla. Pravděpodobně. Když tu nastydnu, nic tím nevyřeším.

Divočina zavolala a můžu se jít klouzat. Pravděpodobně ten pocit bezpečí v tunýlkách někde pod kamenem, opojná vůně zeminy a zemních tvorů a dobrodružství pěkně zjara, kdy se země začíná probouzet, zamávala mojí domáckou potkyškou a ta prostě zblbla. A jestli tam někde dole ztratila orientaci nebo ji něco sežralo, to už se nikdy nedovím.

Už jsem o jednu potkyší holčičku takovýmhle blbým způsobem přišla. Prostě se najednou ztratila a už jsem ji nikdy neviděla. O to hůř, že to bylo v bytě. O to trapnější, že to bylo v bytě, kde byla otevřená zeď kvůli stoupačkám. Kolem stoupaček byl malý prostor, možná jenom takový, že by se myš protáhla. Možná. Co se doopravdy stalo, to se už nikdy nedovím. Nemohla jsem ji ani pohřbít, protože jsem nenašla její tělo. Nemohla jsem si ani myslet, že utekla, protože to bylo ve třetím patře. Nemohla jsem vůbec nic a zbyly mi jenom oči pro pláč.

A teď, při velikonočním pondělí, jsem byla v té samé situaci. Kámen a myš nikde. Jak dlouho mám čekat? Pomůže to vůbec? Tenkrát jsem hledala tři dny a nepomohlo to. Tenkrát jsem mohla jít za nábytek, ale s několikatunovým kamenem prostě nehnu. Zoufalství.

Čekám a čekám. Volám a buším do kamene. Šťourám klackem pod kamenem, třeba něco vyřeším. Nic. Vzdávám to.

Promrzlá, s druhou holčičkou na rameni naposledy volám a odcházím.

Když tu slyším nějaké hrabání. Hlína z pod kamene se rozhrne a potkyška na mě kouká. Přeskočím potok a rychle ji vezmu do dlaní. „Ty zlobidlo!“ šeptám jí, umyju jí tlapky od hlíny v potoce a rychle domů.

Protentokrát to dobře dopadlo. Princip zmrtvýchvstání mě na velikonoční pondělí opravdu emocionálně dostal na kolena.

Věnováno Macince, která tenkrát tolik štěstí neměla.

V upomínku na každého mazlíka, který nezemřel v dlaních svého parťáka člověka, ale někde dole, sám a blbě.

Původně publikováno

linkuj.cz vybrali.sme.sk