Lucienne

Stáří a mládí mají někdy rozdílné techniky řešení problémů a největší plus a zároveň mínus vidím v tom, že si starší generace mnohdy myslí, že danou situaci lze zvládnout s vědomostmi z roku raz dva.

Někdy to jde (díkybohu za to, že nevolají pořád), někdy ale ne (proč proboha nevolali dříve!).

Některé situace pak jsou prekérní ba až k pláči.

Poslala jsem asi stopadesátistrán­kový text jednomu vlastníku vcelku nízkého začátku rodného čísla. Vždycky mu texty tisknu, ale protože si pořídil internet, tak jsem mu poslala také elektronický zdroj, aby si ho mohl upravovat v elektronické podobě.

Den první

On:„Díky za text. Mám nějakej problém s tiskárnou. Zavařila se mi asi na dvacáté páté stránce.“

Já:„Já jsem nevěděla, že si to chceš tisknout. Pro to jsem Ti to neposílala, poslala jsem Ti to na uschování a abys v tom mohl něco měnit a psát si do toho. Já vím, že to nemůžeš tisknout, vždyť máš inkoustovku. Já už to mám pro Tebe vytištěné, nedělej si starosti. Pošlu Ti to poštou.“

Den třetí:

On:„Ahoj, vůbec nevím, co mám s tou tiskárnou dělat. Už třetí den pořád tiskne nějaký paznaky. Pořád dokola. Došla barva, došly papíry. Pořád se tam ty papíry zasekávají, protože je tam dávám pořád dokola. Znovu a znovu. Tiskárna pořád pípá, když se tam ten papír zasekne. Je mi jí chudinky tak líto, když se tak snaží tisknout a vylítávají jenom prázdný papíry. Před tím aspoň tiskla, ale teď jede už naprázdno. Já vím, že to se mnou máš těžký, ale já fakt nevím, co mám dělat. Počítač jsem několikrát zapnul a vypnul a tiskárna pořád tiskne. Myslel jsem, že to zvládnu, ale ono to nejde.“

Já:„Dobře, vůbec nic se neděje. Přinesu Ti jinou náplň, o nic se nejedná. Pojď , půjdeme to spolu vymazat z tiskové fronty. Nejdřív vypni tiskárnu ze sítě. A už nebreč, už je to v pořádku. To zvládneme. Uvidíš, že tiskárna bude v pořádku.“

A zvládli jsme to i po telefonu.

Proč nevolal dříve? Myslel si, že to zvládne. A tak je to se vším. Ta hrdá generace všeumělů, ach jo. Já jim neberu, že zvládnou hodně moc věcí. To je obdivuhodné. Ale některý věci se prostě chovají dokonale, nezapomínají. Je potřeba jim paměť vymazat na obou stranách. To je ta moderna.

Věc se dá vyměnit, ale spravovat potom tu obsluhující mysl. Spravit člověka, uvést ho do normálu, když mu věc dala na frak, to je těžký. A nejtěžší je, když se to stalo úplně zbytečně. Potom mi volá plačící človíček bez sebevědomí, respektive s vědomím vlastní bezmocnosti, a to mě prostě rdousí!

Přitom by stačilo zavolat dříve. Dříve, než je to nad jeho síly.

Proč je někdy ta hranice vlastní hrdosti tak zatraceně vysoko!

Původně publikováno

linkuj.cz vybrali.sme.sk