Lucienne

Ona:„Ty jseš blbej, tohle jsem nemyslela. Jeho mi ukaž!“

On:„To jste celý Vy, ženský! To je pořád – ukaž mi ho – a když ho člověk ukáže, tak je nakonec blbej on. A tak je to se vším, zahořekoval si a začal listovat snímky ve foťáku.“

Jejich potkan měl den předtím svoje první narozeniny.

Samozřejmě oslava byla veliká, pilo se a hodovalo. Potkyš dostal svůj vlastní mrňavý ovocný dort na velkém talíři, měl dovoleno bordelit borůvky a maliny po posteli, která byla jeho hřištěm, a na zvěčnění historického okamžiku byla den předtím koupena větší paměťová karta do foťáku.

Asi dvouminutový film zachycoval paní domu, potkyše a samotný akt předání dortu.

Potkyš je vypuštěn na postýlku, je mu přinesen talíř s kulatým dortíkem a on zdrhne. Vykoukne zpoza polštáře, blíží se k talíři, očichá dortík a opět zdrhne. Na displeji je osamocený talíř s dortíkem. Najednou záběr na vlasy a ruce talíř přenášejí blíž k váhajícímu potkyšovi. A ještě jednou, přeci jenom potkyš zdrhnul opět na druhou stranu postele.

Nakonec potkyš zvítězil nad strachem i dortíkem, zvesela se nafutroval a co nesnědl hned odtáhnul kamsi za matraci. A měl to dovolené. Měl totiž svůj den.

Malej, velkej, bílej, černej, potkan, pes nebo kočka, je to jedno. Jsou to prostě právoplatní členové našich rodin a to se vším všudy.

A jak vidno, když jde o děti nebo mazlíčky, i sex jde stranou…

Původně publikováno

linkuj.cz vybrali.sme.sk