Lucienne

V první řadě železnou disciplínou. Jestli jste někdy byli na domluvených bitvách nebo dřevárnách s přesně danými pravidly a byli jste za určitou postavu, tak dokážete ocenit to, že Vás nezapíchnou hned, protože vědí, že zapíchnout můžou jenom obyčejný lidi.

Ale na těch obyčejných lidech zase záleží, aby všichni ta daná pravidla dodrželi a disciplinovaně se zapíchnuli mezi sebou a Vás vynechali. Vás si třeba nechají na potom, ale to už je záležitost domluvy.

Ta moje kolegyně vypadá docela drobně, má dlouhatánské hnědé vlasy až pod zadek a když jde, tak se nosí velmi vznešeně. Marně byste u ní hledali taková ohnutá záda a jiné nešvary. Ona říká, že i ta kroužková košile se musí umět nosit, jelikož je trochu nepohodlná. Vcelku i ten metrový železný meč jí musí nepatrně narušovat těžiště a tak opravdu záleží na držení těla.

Takhle ráno ještě rozespalá jdu do práce a protože se znám, postupuji volným krokem a opatrně, aby mě něco nezajelo. Občas totiž patřím do skupiny těch, co chodí na červenou, když nic nejede.

Moje kolegyně důstojným krokem nečekaně přichází od boční zastávky a setkáváme se na světlech semaforu.

Červená…. áááá zelená….. a OBĚ JSME VYKROČILY ZÁROVEŇ. Žádný, nic nejede tak jdem…, nic takovýho. Pěkně důstojně, zvolna, záda vyrovnat a teprve až naskočí zelená, tak jít.

A to všechno proběhlo úplně automaticky, pomalu jak v sehraným přecházecím týmu. Prostě mě nějak nakazila tou rytířovitostí.

Trochu jsem si připadala jak když jdu se Šárkou z dávných pověstí, trochu jak sehraný Otík s řidičem Pávkem z Vesničky mé střediskové, trochu jak pitomec, který by takhle osobitě mohl přecházet pořád, ale chybí mu k tomu kus disciplíny.

Řeknu Vám, že teda fakt obdivuji lidi, kteří mají tolik disciplíny, aby i z všední události, jako je přechod ulice, udělali něco opravdu vyjímečného.

Já jsem prostě v ten moment užasla. Rytířství se tak přeneslo té kolegyni do krve, že se jako rytíř chovala automaticky…

Původně publikováno

linkuj.cz vybrali.sme.sk