Lucienne

Ukradnout Bibli ve čtyřech vydáních Vietnamcům na stánku, to se nezdá každý den.

Vážně jsem ji chtěla zaplatit! Kartou... Ale oni čtečku karet neměli. Hotové peníze jsem zase neměla já. A protože jsem tu Bibli vážně potřebovala, jednoduše jsem si ji vzala a utekla.

Je léto. Jsem v rodině, kde se stane vražda. Vím, že se stala. Jeden člověk chybí. Prohledávám v našem velkém domě na nějaké samotě u lesa všechny místnosti a skříně, až najdu důkaz, kdo zabil. Důkazem je velký miskovitý zvonek s nímž zvoním po celém domě a vyvolávám rozruch. Honí mě. Všichni. Snaží se mě zastavit a zvonek mi vzít. Utíkám rafinovaně do lesa a zvonek zahrabávám v zemi u jakéhosi pařezu v kopci, aby ho nikdo kromě mně nenašel. Utíkám zpátky do domu, aby mě nikdo neviděl v lese a nešel pak hledat na inkriminované místo zvonek. Scházím se s lidmi, už u sebe žádný důkaz nemám a tak to řešíme slovně.

Jenomže, přijde se na to, že byla spáchána ještě jedna vražda.

Šla jsem dnes večer s naší vlčačkou Eliškou ven. Prodloužila jsem si cestu zadem, zahradami. Tonuly ve tmě, keře a stromy s kapkami v listech ševelily a bylo ticho.

Sedla jsem si na sousedovic schody k domu a vnímala. Začaly se dít věci.