Lucienne

Každý máme svůj protiklad. Někdo ho má doma, jako třeba já. V něčem se shodneme a v něčem se naše cesty rozcházejí. Například duchovní cesta.

Kojot přestal být thelémitou a stal se militantním ateistou, analytickým a syntetickým filosofem apriori i aposteriori a vůbec to má z hlediska víry nějaké takové ploché. Nějak mu výšky a hloubky duchovna nahrazuje běžná věda. Prostě to tak je.

Když mi vášnivě povídá o svém ateismu a postoji ke svému neteistickému satanismu, má to stejný náboj jako jeho domácí přednášky o epistemologii, japonštině, hebrejštině či jakékoli jiné vědě, na kterou v seznamu věd narazíte. Kojot ví prostě všechno a zavrhuje všechno, co nemá reálný základ. Jediné, co snad nějak uznává je rosenheimský poltergeist, jeho mu nic z jeho věd nevysvětluje.

A moje hledisko? Krásně mu u toho povídání svítí modře aura kolem hlavy...

Můj muž má jeden zásadní dostatek – jde na všechno logicky. Když má najít věc, stoupne si, logicky se zamyslí a pak v tom svém nepořádku věc buď najde nebo nenajde. Pak nadává na logiku, která selhala. Následně začneme hledat společně, věc je nalezena a je to štěstí.

"Ale to vůbec nebylo logické!" Trápí se Kojot.