Na náš velký den jsem naplánovala několik výletů za sebou, to určitě stihneme. Kojot tak tiše poslouchal, nic nenamítal, a jelo se.
Absolvovali jsme jednu zatáčku k jeskyním a najednou bylo půl páté. Vymyšlená Klentnice s kruhem menhirů čekala.
"To nestihneme. Bude tma, až tam dojedeme." Podotkl Kojot.
"Stihneme, pojedu co to dá." Vyvrátila jsem mu s veškerým entusiasmem varování já.
Znali jsme se doslova pár dní. Často jsme si povídali po ICQ. Já sdílela své vize a jasnovidný život, Kojot sdílel lásku a oba jsme sdíleli sebe. Ani jeden se nepochlubil... Láska je v zárodku tak křehká... A tak jsme rostli a naše láska rostla s námi. Dnes máme dvouleté výročí svatby a je to krásnější den ode dne. Často se cítím zamilovaná a dívám se s láskou na toho, kdo mi učinil život krásnější a bohatší.
Dívám se na muže, který mě miluje víc než sebe.........
Dávám vám možnost podělit se o krásu toho vzácného okamžiku zrodu lásky. Přišel, jak jinak, v okamžiku smrti. Přepadl mě jako vílí závoj v krajině hvězd. Je to tak krásné, že vnést do lidského bytí trochu té romantiky stojí vždy za to.