Lucienne

Je první adventní neděle. Křesťané na advent myslí jako na příchod Pána Ježíše, pohané však nemusí zaostávat. Stačí si uvědomit, že advent pochází z latinského adventus, což znamená příchod a nechat k sobě přijít ty, které máme v úctě. Koneckonců – příchodové dveře jsou jenom jedny.

Svým zaujetím pro meteorologii a vášní pro vtipné meteorology se tu netajím. Nyní mohu poukázat na jednu meteorologickou raritku od sousedů ze slovenského Chopoku.

...věštění počasí z křišťálové koule.

Beze slov...

Respektive, kdeže ti ukecaní netoví diskutéři ztratili slova?

Heroin má sakra blízko k slovu hero a hero je ten, kdo překoná svůj strach. Heroin je však návykový, stejně jako jiné, strachu zbavující věcičky.

Každá závislost má dvě složky – fyzickou a psychickou. Nehmotná záležitost vždy vyvolává fyzickou odezvu, takže beru v potaz všechny varianty člověka jako fyzické bytosti. Každý člověk má někdy strach a kdo tvrdí, že nemá strach, na toho jeho půlnoční ryba pod košili ještě čeká.

A pak je těžké být hero.

"Nechceš nechat tyhle trenky na hadr?" Prohlásil Kojot na adresu jedněch trenek, jež po posledním praní tiše zemřely na dlouhou a příliš unavenou gumu v pase, která se nedá vyměnit.

"Ale na co.  Já hadry nepoužívám. Ani nevím, na co vůbec ty naše matky a babičky spotřebovaly takových hadrů z prostěradel a triček. Nechápu." Odpovím lehce unavenou nechápavostí jeho záměru a nechám Kojota odhodit trenky do věcí nepotřebných. "V kuchyni používám takové ty pěnové čtverce, na podlahu mám taky speciální hadr a na nic jiného hadr nepotřebuji."

Včera se mi stalo pár drobností, které mě opět ujistily o tom, že absurdno je na dosah. Kojota jsem zanechala Mezi světy a jala se jet domů cestou plnou holých stromů a mlhy, co se dala podsvítit, ale prosvítit ne. Kolem svítil měsíc jako půl rybího oka, prázdná pole zela děsy, kteří šlapali na klacky a vytvářeli zvuky, několik srnek mi přeběhlo přes cestu a bylo to velmi strašidelné. NeKonečný cyklus cedulí Královo Pole – doprava mě opět navedl na silnici směrem ke Kojotovi, což bych kvitovala s povděkem, kdyby tedy byla neděle a nepotřebovala bych jet domů, což je na opačnou stranu. Doma mě čekala studená postýlka, jako překvápko jsem zjistila, že vlčačka Eliška dokázala sežrat mnou pro ni uvařená dvoudenní jídýlka – opřela se o parapet a prostě jedla z hrnce ve stoje, za naší tiché a klidné nepřítomnosti. Lidé, kteří se se mnou bavili před devíti měsíci, zřejmě porodili jiné své já, takže se ke mně neznají a na pozdrav neodpovídají. Nevím... Absurdárium. 

Třeba se zítra probudím a bude líp... 

Je to pár let, co mojí babičce přišlo špatně. Odvezli jí do nemocnice, ona si myslela, že má infarkt, oni si mysleli něco jiného. Odvezli jí na jipku, kde se léčí neurologické problémy – prý měla mrtvici. Dali jí léky na hlavu ovšem nedali léky na srdce, takže výsledek – klinická smrt.

Pak přišli na to, že udělali chybu, dokonce se nám za to omluvili a odvezli jí na normální oddělení. Tam babička spadla z postele, lekla se a výsledkem byla druhá klinická smrt a převoz do jiné nemocnice.

Tím ovšem anabáze nekončila, protože pak jí zase přišlo špatně a v té druhé nemocnici, kam jí převezli z té první, kde chybovali v diagnóze, přišla třetí klinická smrt. Opět ji převezli na jipku, kde do ní nastrkali spoustu hadiček a jaksi taksi ji udržovali při životě.

Chodila jsem za ní každý den a povídala si s ní...

Je to čtrnáct dní, co stromy začaly sundavat své listí a připravovat se na nahotu spánku, který ovíněn ranní rosou zmrzlou v jiskřivé hranolky ledu vypráví o jaře, které jistě přijde. Ve středním pásmu Evropy a nejenom tam všechny civilizace viděly napůl opadané stromy, cítily napůl odteklý čas mezi prsty a viděly, že přichází konec. S koncem se nějak konfrontovaly, každá po svém.

Všechny však tuto dobu vyhranily na přechod mezi světlem a tmou, světem živých a světem mrtvých.

Český národ letos přesně na Samhain pocítil snahu ministerstva dopravy snížit navyšování počtu nehod a z toho vycházející počet mrtvých. Snaha byla korunována novými značkami Zimní výbava a Zimní výbava – konec. Proto ze dne na den nařídilo ministerstvo zimní gumy na určitých úsecích silnic a dálnic s platností ihned. Ideou je zabránit navyšování počtu mrtvých, což de facto se svátkem mrtvých souvisí. Takový dárek zatím žijícím...

Jak se na to budou tvářit naše gumy, ať už chodící či jezdící, to už nechám na uvážení každého. Po někom něčem se jezdit musí, hlavně, když je to bezpečné.