Lucienne

"Dobrý den, prosil bych deset deka vlašáku a dva rohlíky. Budete mít nazpátek na litr?" Ptá se učeň v hotelu kantýnské, čerstvé důchodkyně.

Kamarád, co přišel s ním, ho drbnul do lokte: "Nevidíš, že je stará? Ta ani neví, co po ní chceš, určitě neví, co to je litr."

"Budu mít nazpátek a vím, co je to litr, mladý muži." Hledá kantýnská bankovky do tisícovky v kase.

Učeň drbne na oplátku kamaráda a povídá mu: "Tak vidíš, vole, že ještě není tak stará a ví, co je to litr, vole..."

Dnešní mladí muži jsou prostě dokonalí gentlemani.

Kdysi mi jeden můj známý dal k narozeninám ayurvédskou čajovou směs Aktivní žena. Prý ji koupil někde v Tunisu či Turecku. Nakoukla jsem dovnitř a byl tam hřebíček, černý pepř, jestli tam bylo i nové koření jak na polévku, ani bych se nedivila. Čaj tam tedy, oproti jiným neznámým tvarům, nebyl.

Jako spoustě nešťastníků se i na náš počítač dostal virus Service Pack 3. Automatické aktualizace jsou neúprosné a veškeré proklínání Microsoftu je marné, pokud se k něčemu takovému nedostane počítačový mág a nevypne to záhadným způsobem. My počítačoví diletanti věříme v moc racionality a pokud je něco označeno jako otestovaná a bezpečná verze, považujeme to za bezpečnou a otestovanou verzi, po které bude náš počítač stejně schopen práce jako předtím.

Chyba lávky!

Pozdní noční doba kolem půlnoci. Hledám recept na domácí vaječňák a procházím jednu kuchařku za druhou. Nenalézám. Oči nastavené na rychlé analyzování textu, procházím jak laserem stovky názvů jeden za druhým.

Až u jednoho zůstanu stát a zamyslím se hluboce...

Lidi, jak já se těším. Těším se snad víc, než na svou vlastní svatbu, kdy jsem byla víceméně jak ve snách a kolem mě se lítalo, aby bylo všechno jak má být. Vždycky jsem výročí tak trochu flákala a bála jsem se, že i tady na to budu zapomínat a na svatbu si vzpomeneme tak čtrnáct dní po ní. Není tomu tak.

Dnes a včera jsem si povídala mailem o aktuální situaci s jedním odborníkem v oboru magickém, přičemž mne tato konverzace inspirovala k následující krátké úvaze.

"Krátce a tvrdě pronikal do té drzé čubky. Chtěl ji potrestat a bylo jedno, že si takové chování sám přál. Omotal si její nádherné lokny kolem zápěstí a škubl, div jí je nevyrval. V hrdle jí zabublal zvířecký řev. Rozkoš a bolest. Tak to mělo být." Píše se v jedné erotické povídce, ze které jsem vybrala ukázku.

Její názornost tkví v principech a posloupnosti, se kterou se jeden setká při denních rituálech, do kterých patří kromě pracovních, jídelních a spánkových rituálů také sex, ritualizovaná divokost a uklidnění.

Vydráždění, zkrocení a akceptace bestie v nás je důležitá pro vnímání naší celistvosti. Jednoduše – bílá bez černé a červené je pouze a jenom okamžik, než vás chytne lev za kštici a pěkně vám naklepe zadek jízdou po temném a krvavém lese – abyste se nenudili v té třpytivé bílé.

Tento článek pojednává o smrti zvířete z esoterické roviny. Necítíte-li se dnes na krev, nečtěte to, událost je fotograficky zdokumentována.

 

Ožehavé problémy vyžadují zvláštní typ přístupu – přistoupíte-li příliš blízko, palčivost vás sežehne a místo práce s problémem nastává čiré zapomnění. Problém padne do nevědomí a tam tropí psí kusy, přičemž vlastně ani nevíte, co vlastně je to, co pálí. Nevíte, protože to není jednoznačně identifikovatelná věc či čin, je to komplex propletených situací a pocitů. Pokud se sebou duchovně či magicky pracujete, čas od času se něco takového vynoří a je třeba to zpracovat.  Koneckonců nikde se nedočtete, že taková cesta je procházkou růžovým sadem.

Možná vám pomůže třeba následující technika, kterou jsem při práci s právě takovým problémem využila. Není z žádné knihy pod záštitou velkého jména, ale mně fungovala. Jednoho dne prostě vyplynula z hrátek ze slovy.

Tohle je první kreslený článek na tomto blogu a navíc je první, který více rozvíjí téma jasnovidných scének, které tvoří příběhy s poučením. Přistupuji k nim tak, že to jsou obrazy se znakovou a symbolickou rovinou, mnohaúrovňové minipříběhy, které se slévají v jeden velký celek, který dává smysl.  Některé příběhy jsou natolik obecné, že je možné se s nimi podělit i na veřejnosti, jiné jsou soukromého charakteru, jen pro mě.

Dnes se dělím o příběh, který vypadá z dálky jako poslední zúčtování před odchodem ze života, ale zblízka je to "jen ruční"  zpracování zkušeností z celého života, protože ruční mlýnek rozhodně nejsou boží mlýny, ty by byly znázorněny jinak. Doufám ;)

I když – kdo ví... Zatím si při zkušební akci nejsem schopna vzpomenout ani na to, do jakého světla mám vlastně jít a tak nejdu :)

Skuhrám, skuhráš, skuhráme.

Nové víry se rodí a zanikají. Kupříkladu v knize Svět dávných slovanů od Zdeňka Váni se můžeme dočíst: "Podrobné svědectví o kultu Svantovitově i o jeho zániku přinesl dánský kněz..."

Jak je vůbec možné, že dojde k zániku silného kultu či božstva? Jak mohlo křesťanství tak dodupat pohanství, že ani historikové nenajdou žádné zvláštní zprávy o stavu minulém a to včetně archeologů? Vždyť i sám Váňa píše, že se na našem území skoro nic nedochovalo, ale když se Perun uctíval na východ a na západ od naší kotliny, zřejmě se uctíval i u nás. Další příklady můžete vzít odkudkoli z jakéhokoli vyvíjejícího se či opuštěného náboženství.

Je to opravdu o tom, čí bůh je silnější? Nehrají v tom roli takové faktory jako peníze, agrese, podrobení si území a obyvatel, přikázání ohledně sexu či dostupnost potravin popřípadě vlastního života? A je to potom ještě o vyšších duchovních potřebách proti nižším, fyziologickým? Které mají přednost?

Hra na krásku a zvíře v mnoha proměnách právě probíhá. Ona se přitiskne těsně, jak je jí to příjemné. Provokuje k akci. Kroť mě!

Dnes to vypadá na něžnosti místo... hmm... zvířete v něm. Bestie dnes asi spí.

A celý život přede mnou. Co dál? Diplomka, pár státnic a kupa zkoušek, možná dvě kupy, každý semestr jedna.  A pak... Co bude pak?

Nevím. Hledám. Hledám teď, abych mohla za rok na co navázat. Kde je ten surový diamant ve mně? Z čeho mám největší radost? Co je v té mé nestabilní nádobě jménem Lucienne trvalé, jen lehce měnící se, co zůstává?

Láska?

Považuji se za celkem zdatnou kuchařku, zvlášť napoprvé zřejmě aktivuji všechny své síly, takže první pokus od většiny jídel je dobrý. Je to stejné, jako když řeknu, že jsem celkem zdatnou řidičkou a tím mobilizuji všechny své síly pokaždé, když vlezu na silnici a čtyřicítkou váhavého svátečního řidiče štvu kolemjedoucí vyježděné šíbry, kterým dělám dobrou službu, protože kdy už jindy mají své klaksony nabrousit, než projížděním v piruetách kolem mně. Díky tomu znám vcelku dobře možnosti různých tůtátek a rozšiřuje mi to obzory.

Někdy ovšem se mé napoprvé trochu nevyvede.

Dnes mi to obzvláště slušelo, alespoň podle ranního pohledu do zrcadla. Cestou z práce se ke mně ještě radostně přihnalo štěně. Štěňata si chtějí hrát a kdo si hraje s nimi, je jejich kamarád a tohle štěně vypadalo, že ví, na koho může štěněcí oči zkusit. Lehalo si mi k nohám, vrhalo radost celými deseti týdny svého života a pro mě to byl opravdu krásný zážitek.

Za pár minut se ozvalo směrem ke mně: "Fuj!"

A bylo to. Potom věřte v reálné odrazy v zrcadle – při zkoušce štěnětem jsem neprošla...

K tomuhle článku se už chystám několik let, leč stále jsem se necítila dostatečně "zkušená" na to, abych k tématu napsala pár vysvětlujících slov a protože se ani po několika letech tak necítím, zřejmě to tak má být a možná svou ne/zkušeností hozenou do pléna pomohu někomu, kdo hledá jak na to. Totiž, zcela zásadní je kontext života toho kterého jedince, to, co dělal a čím se zabýval předtím, co dělá teď a co chce dělat potom a podotýkám, že je pravděpodobná změna směru zájmů během času a pokud chcete zlatou radu – nevažte se nikde a jděte krok po kroku s tím, že kdykoli může nastat zatáčka a vy nevíte, co je za ní. Nemůžete vědět, ani když vidíte až za roh.

Jan Keller v devadesátých letech publikoval jednak texty mapující problematiku ochrany životního prostředí ve společenských souvislostech a jednak knihy zabývající se problematikou státní správy a byrokracie. „Ekologicky" zaměřené publikace se problematikou zabývají z pozice ekologického aktivismu, texty zabývající se byrokracií jsou laděny kriticky.

Na jedné malé louce vznikl oheň. Zvláštní na tom ohni byla schopnost tvořit, protože každý oheň má v sobě nejenom destruktivní, ale i konstruktivní potenciál. Oheň se za pomoci vzduchu, který mu dodával kyslík a země, která mu dodala látky ke strávení, rozhořel. Hořel dlouho, několik let. Miloval hoření jako činnost, rád si vychutnával stálost svých plamenů a horkost, která z nich sálala. Ohříval vzduch a zem a domníval se, že bude hořet navždy. Věčný oheň.

Občas se s Kojotem zasníme a pro náš budoucí domeček máme vymyšlená různá využití. Kromě krkavce a miniprasátek už máme také jasný vlastní pokoj pro kaloně, které si bohužel teď pořídit nemůžeme z prostorových důvodů a zároveň proto, že kaloní trus se špatně dostává z nábytku o kobercích nemluvě, což nám poradila velká příručka pro chovatele savců.