Lucienne

Poněkud drsná inspirace ztracené cyklistické rukavice na bitevním poli vykáceného parku.

pole mrtvých rukavic
rozeznívá ve mně melancholii prstů
které obrácené dlaní k zemi
vzdávají hold nebi

Ostří ze všech nejostřejší.

Nůž ze všech největší.

Nůž s příchutí překročení hranic...

Tak ten mám já!

od nás lidí tryskomyši,

vidím, že to bude v hlavě,

myšlenky z nich tryskaj´ hravě.

Z bláta do louže, z louže pod okap, deštivé počasí vyrábí mnoho malých jezírek.

Skáču.

"Amiško, jdeme na výlet!" Prohlásím do kuchyně, potkyška přiběhne po stole a jdeme. Zaplaveme si v Mariánském údolí v rybníku, polezeme si po stromech, Amiška vypije několik víček bezové šťávy a možná mě v plavání předežene. Plave stejně dobře jako vlčačka Eliška, možná i rychleji než my dvě dohromady. Potkani jsou dobří plavci. Amiška je skvělý potkan i plavec. Skvělý přítel.

Ráno vyrážíme na výlet, předat potkana v Olomouci. Je nezbytně nutné vyžehlit jasně bílé triko s rozhalenkou k těm novým lososovým kalhotám, co jsem v noci sundala ze šňůry, kdyby pršelo.

Je třeba se postarat.