Lucienne

Stalo se cosi s chutí psát. Prožívám teď takový zvláštní typ světa, kdy se mi do ničeho nechce a nic mě netěší, pesimismus převzal optimistickou hůl a s pozdravem našlápnul na cestu letní loukou.

Je. Otázkou však je, zdali by se to nestalo i jen tak, v běžném žití. Nevím, každopádně jeden známý se mi aktuálně zbláznil. On to neví...

Podle Novinek ano: "Z toho všeho vyplývá, že nejobletovanější skupinou potenciálních zákazníků by se v dohledné době mohli stát důchodci. Z obálek katalogů zmizí mladí, šťastní a úspěšní a nahradí je mladiství penzisté s vnoučaty . Také v tomto ohledu budeme ostatně dobíhat několikaleté zpoždění za západoevropskými zeměmi."

Přemýšlela jsem, jestli opravdu slovo mladistvý není jen nějaká zkratka pro "mladě vypadající" a vývoj českého jazyka mi nějak záhadně neunikl. Opravdu stále znamená jedince ve věku od 15 do 18 let již trestně odpovědného. To by tedy měl být, pokud už teď je penzista a jeho vlastní děti mají děti.

Tedy je vidět, že doháníme západoevropské státy v každé kravině.

Před nějakou dobou jsem hudrala, že bohové na mě nedávají pozor jak já na ně a cítila se taková neopečovávaná. S novým přístupem k adoracím přišel nový přístup archetypů a nová cesta mi zatím přijde taková názorná, prediktivní, snažím-li se postupovat plán-splnění plánu a nemůžu říct, že se nestarají.

Vycházím z premisy, že co se má stát, to se stane a s některými věcmi je možné pracovat či se jich vystříhat, respektive prožít si je s menším dopadem na život. Ne všechno lze ovlivnit, ale něco ovlivnit lze. Vždy lze ovlivnit vlastní nahlížení na probíhající dějovou linii jako takovou, ale  právě pro subjektivní pocity a bouřlivé emoce je to těžká cesta k uklidnění hladin vlastního nitra.

Na následující popis je možno použít pohled "božské hry" aneb stalo by se to pokud bych nepotřebovala prožít takovou zkušenost? Vnitřně uklidnit, že je o mne postaráno? Když jsem začínala v zimě se systémem slovanské magie, děly se podobné věci. Pojďme se tedy ponořit do jednoho staticky nevýznamného dne zajímavého jen tím, že mám symbolicky naznačeno, s čím se mám setkat ten den.

Že se ale vyvrbil... 

Nedávno jsem se začala dívat po chlapech. Světe div se, spousta jich má kravaty a kravaty, to je téma u nás aktuálně nevyčerpatelné. Kojot si koupil nedávno další nový kousek na Aukru a jak se tak dívám co to ti chlapi nosí, vypadá to, že v Brně vykradli obchod s kravatami, bo jeho kravatu mají skoro úplně všichni, kteří mi stojí za pohled.

Před nedávnem jsem se tu podělila o svůj posun ve vnímání praxe slovanské magie a v prázdnu ve mně předpokládala návrat k iracionalitě a příběhům. Zjistila jsem však o sobě něco mnohem cennějšího, než jsem vůbec předpokládala že se objeví. Totiž, já jsem ani nepředpokládala, že se objeví nějaká nová informace o mně, předpokládala jsem nový postoj, přístup, paradigma ke světu kolem mně, ne však změnu nahlížení na sebe sama.

Reflexe dvouhodinovky, třídní drama z multikulturního prostředí v úvodním programu Adry pro střední školy na téma humanitární a rozvojová pomoc.

Jednoho rána se šel Kojot oholit k umyvadlu v koupelně. Rozespalí Kojoti téměř nevnímají, jak vidím jednoho Kojota za druhým každé ráno. Vzhledem k tomu, že Kojot je přirozený zanechávač věcí na svém místě, to znamená tam, kde jsou vždy na očích a po ruce, nepřekvapilo ho, že našel pěnu na holení přímo na umyvadle.

Je zde několik cest, jak zvládnout nástrahy osudu. V první řadě jde o to, definovat osud. Podle některých autorů spějeme ke svému osudu, který je neměnný a změnit se nedá. Jinde nalézáme poměr 20/80 či 50/50 jako poměr neovlivnitelných událostí k těm ovlivnitelným. Podle jiných vůle dokáže změnit i ty původně neovlivnitelné události, ke kterým dochází a tak osud ovlivnit na 100%.

Dokonce si i posunout datum své vlastní smrti – mnozí propagují nesmrtelnost a tajemství života. Jak to je doopravdy, to se ale nikdo nedoví a dozvědět nemůže, protože vždycky probíhá jen jedna cesta. Nelze říci, že kdybych si tenkrát vybrala tu druhou, že bych žila lépe, jinak, radostněji. Prostě jsem si vybrala tu cestu, po které kráčím a ta je tou nejlepší cestou, která tu pro mě je.