Lucienne

Na Velikonoční pondělí jsme byli s Kojotem v hospodě. Koukali jsme se z očí do očí, drželi se za ruce a chovali se k sobě velmi zamilovaně, neboť se tak cítíme čím dál tím hlouběji, jak čas plyne. Jako by vrchol vztahu nebyla svatba, jako by to byl pouze začátek. Teď probíhá teprve to pravé, co má grády stoleté whisky. 

Až tak to jiskří, že mě lidé, co nás spolu vidí, oslovují slečno.

Kdo by si to byl pomyslel – hranice perverzity se prý neustále posunují, v životě je dnes myslitelné skoro všechno, na co si jedinec ukáže, ale některé myšlenky jsou dodnes nepřekonané.

Poslyšte úryvek příběhu středověké satirické klasiky, o které se opírají školské osnovy, zcela bez zábran. Dokonce jsem narazila na Gargantuu v tlusté knize Román jako dialog od Michaila Michajloviče Bachtina, takže v přehršli Suprů, Blesků, Hromů (pro pamětníky) a dalších zpráv o úpadku světa, jsem jen koukala.