Lucienne

Jsem na začátku a podle toho to vypadá. Oslovuji možné zájemce a připadá mi, že jdu hlavou proti zdi. Říká se tomu zaujatost... Paličatost... Tvrdohlavost...

A nejenom jejich!

TEIDU

Když muž nemá žádné potíže s délkou, ani ho nenapadne, aby přemýšlel o prodlužování.

Čehokoli.

Hlásím všem čtenářům, co sledují kauzu "škola", že jsem byla schopná se naučit požadované a i když to stálo hodně nervů a občas i pláče, dokázala jsem to s velkým sebezapřením a ještě železnější disciplinou.

Jedenáct předmětů jsem neočekávaně zvládla dokonce na studijní průměr A.

Štěstí a vyšší síly přejí připraveným.

Tímto děkuji všem, kteří mi drželi palce a tak či onak mě podporovali, především svému manželovi, který respektoval mé rozhodnutí naučit se během šesti týdnů učivo čtyřech měsíců a vydržel všechny ty zatnuté zuby, hodiny psaní a soustředění se na učení a část mých povinností převzal na svá bedra.

Doufám, že za rok a půl vás budu moci pozvat na promoci :)

Jak podotkla má spolužačka – "konec článku má rysy ideálního zapojení jednotlivce do občanské společnosti" :) Holt ideály jsou někdy železné a my ze železa nejsme...

Stříbro mi padá z úst,

zlato zůstává mlčenlivě nevysloveno

- přísloví ověřeno.

Jenom nevím, kam v přísloví nacpat zbytky amalgámu... 

Ráda si zpívám, i když to poslední dobou nedělám často. Bývaly doby, kdy jsem si brávala walkmana a zpívala si venku West side story nebo jiné písně, kterých jsem byla aktuálně plná. Takové karaoke. A vůbec mi nevadilo, že si zpívám z plných plic v noci třeba v parku nebo na parkovišti u práce, na takovém bezpečném a přitom liduprázdném místě. Potřebovala jsem to a tak jsem to dělala. A dělala jsem to tak, abych rušila co nejméně lidí, protože zpívat v noci v domě obývaném více partajemi, není zrovna v souladu s domovním řádem.

Vstávám a ještě rozespalá chodím kolem všech potkyšků a dívám se, jestli ještě dýchají a jsou uchrupkaní a spokojení. U jedné klece koukám – pod klecí loužička krve. Jak z jednoho potkyška mohlo najednou vytéct tolik krve a proč? Otvírám dvířka a sahám do chumlu teplých a měkkých buclatých potkanek – vše je v pořádku. Všechny jsou stále měkké a teplé, i když krvavé stopy sahají až dovnitř pelíšku.

To mě jenom převezl kousek červené řepy, co jim vypadl z klece ven a nad ním protékala napaječka... 

    Před nějakou dobou jsem zde publikovala příspěvek shrnující a zároveň reagující na Havlovu esej Politika a svědomí, kterou Kojot strhal svými logickými argumenty a já zde podávám nástin, že by tomu nemuselo být tak, jak se to Kojotovi jeví.

    Základní problematikou se stalo vidění absolutního horizontu, přičemž Kojot u Havla vnímá horizont jako bod statický, daný archaickým vnímáním, protože se Havel v argumentaci obrací k vnímání opřenému o "přirozený svět", který již dávno pominul.

    Já to tak nevidím...

Kanibalský žáby. Asi...

A pejska se chová jak kdyby přišla o rozum. Zjevně.

Kniha Slovanská magie od známého slovenského mága Jozefa Kariky představuje individuální pokus o syntézu systému původního Slovanství a novoaeonského pohledu na magii s prvky chaos-magie, čímž vzniká novoaeonská slovanská magie jako funkční základ pro individuální magickou práci.

Vstávám v půl sedmé, lehnout si jdu v půl třetí ráno – veřejná ekonomika čeká. Lístečkový systém, kdy si do powerpointu převedu výpisky z Rektoříkovy ekonomiky a Antropologie pro občanský sektor spolu s batohem, který jsem začala nosit kvůli tomu, že tahám kila učebnic sem a tam, jsem akčně položila ke dveřím. Nu co, lístečky mám, na co si s sebou budu brát ještě knihy – stejně to před zkouškou nestihnu projet. Budu ráda, když projedu to, co mám na té stovce minilístečků. Učebnice vyndavám z batohu, stejně jako jiné zbytečnosti jako sešit s poznámkami a výpisky vytištěné na papíře – zužuji si svět na sto lístků – to přece není tak moc na naučení se zpaměti. Hlavologie vyhrává...