Lucienne

První část knihy Martina Potůčka „Nejen trh" se zabývá regulačním působením trhu, státu a občanského sektoru a jejich vzájemnými vztahy. Je to studie s teoretickým popisem a interpretací řady konkrétních situací veřejného života po roce 1989, přičemž autor došel k názoru, že jak stát, občanský sektor a nakonec i sami občané dopláceli na to, že teoretici i politici – protagonisté neoliberalismu – koncipovali a v praxi prosazovali zavádění trhu jako hlavní, ne-li jediný, cíl společenské transformace. S tímto závěrem autor vstupuje na půdu diskuse o „volbě společnosti" v České republice a my s ním.

Vdova Dana po představiteli Supermana Christopheru Reeveovi se podělila se sdělovacími prostředky o zážitek, který se stal den po smrti jejího manžela.

"...jako formu posledního pozdravení zvolil duch mrtvého herce roj meteoritů, jimiž pokropil dům svých pozůstalých..."

Tak veselé vánoční svátky jsem neměla ani nepamatuju. Od té doby, co se opět ozvala má zlá víla s přáním všeho nejlepšího, jsem zase čekala dardu a ta na sebe nenechala dlouho čekat. Jo – zlá víla? Bývalá kamarádka, se kterou jsem se rozešla v takovém mírně až středně špatně blbém a i když jsme to daly zpátky dohromady, tak následky jsou fatální – pro mě a mé blízké. Sice mi není jasný systém fungování jejího věštebného či zásahového systému, ale ozývá se s pravidelností hraničící se smrtí a také hraničící se smrtí, nebo v lepším případě, s vážnou nemocí.

Toto blognutí je vzpomínkou na letos odešlá zvířata, která s námi tvořila rodinu. Ať odpočívají v pokoji.

 

 

Byly doby, kdy jsem měla sněhu po kolena každou zimu. Pak jsem měla sněhu většinou po kotníky, postupem času se sníh smrsknul na bordel na podrážkách a slané podlahy, které musíte vzít hadrem aspoň třikrát, aby to pustilo, a z celé nadílky máte jenom práci. Jakápak romantika?

Jedna moje známá je velice silný kuřák. Vykouří tak dvě krabičky cigaret denně. Je to velká pohodářka a naprosto nekonfliktní člověk. Jednoho dne přišla a měla je tam! Koho? No přece parazitické bytosti ve svém energetickém obalu, tak zvané auře.

Já jim říkám ušáci...

 

„Přivolávám tě Franto Nováku z druhého břehu a žádám tě, abys přišel a pomohl řešit situaci, kterou jsi za života nevyřešil. Uděláme na téhle situaci spoustu práce, pojď , vyřešíme to a bude klid."

Zazněly šoupavé kroky v předsíni. Lupla trubka ve zdi, průvan zašustil papírkem.

„No tak pojď už sem, nestyď se a pojď si s námi promluvit. Pojď, nestůj tam takhle. Kuk, no tak, bude to?"

Zase zašoupaly kroky v předsíni.

Bytost sice přišla, simulovala kroky na podlaze, dávala hlasitě najevo svou přítomnost a přitom nechtěla komunikovat. Prostě se chovala jak malý Jarda, když se schovává za máminy sukně a stydí se. Tahle se schovávala v předsíni. A tak ze seance nic nebylo. Řešit se bude někdy jindy

projevující se zvláštními pohyby ocasem, poslední dobu zaujímá naši pozornost docela často. Jako svatební dar jsme od známého brněnského básníka Fišmeistera dostali samce Tkaničku k našim dvěma užovkám – Tkaničce a Hermišce. Takže jsme spárovali Tkaničky a teď se nám to po teráriu honí jedna radost.

Při využívání více teoretických přístupů – teoretické heterogenitě – je důležité propojit pojmový aparát vytvořený a používaný při analýze policy s obecnými politologickými sociálněvědními teoriemi.

Systematicky zpracovat nejrůznější metodické přístupy v policy analysis je, stejně jako v jiných oblastech politologie, mimořádně obtížné. Policy analysis totiž nabízí pluralitní prostor jak v teoretické rovině, tak i v metodologických přístupech, přičemž její důležitou charakteristikou je to, že s ní nelze spojovat žádné konkrétně definovatelné metody nebo pracovní postupy – využívá metody, které se jí pro daný účel hodí – metodologický pluralismus.

Východiskem úvodního textu Fialy a Schuberta – Moderní analýza politiky je vymezení pojmů. Text věnuje pozornost jak anglickým, tak německým základům odvozeným od slov policy, policy analysis. Centrálním prvkem policy analysis je obsah (what), determinanty, důvody, příčiny (why) a účinky, výsledky a souvislosti (what diference it makes) státní politiky. „Policy analysis is finding out what governments do, why they do it, and what diference it makes." Thomas R. Dye (1976). Od doby zformování této teorie by bylo správnější mluvit o politických aktérech, tedy všech institucích s regulativními kompetencemi, je mají společenský dosah, než jen o vládě (užší pohled) či systému státní moci (širší pohled). Dyeho definice, ač líbivá, moc nepomohla příslušné teorii policy analysis, která, jak kriticky poznamenal Scharpf, nevytvořila společný pojmový aparát, žádný pokus o vytvoření generalizující teorie policy.

Fascinovaní vědci při analýzách občanského sektoru používají termíny jako „Nová globální síla, Změna moci, Další neviditelná ruka", které odrážejí mohutnost a průraznost jevu, který občas dělá i těžkou hlavu politikům a který je dílem zaujatých občanů, tj. občanů vtáhnutých do aktuálního institucionalizovaného dění ve společnosti. Revoluce ve sdružování, k níž dochází při snaze milionů lidí po celém světě podílet se na něčem smysluplném, překračuje individuální lidské osudy a horizonty.

Role politických institucí je dána uspořádáním politického systému jako množiny politických subjektů (státa jeho orgány, územní samosprávné celky /obce, kraje/ a dále politické strany nebo hnutí, v širším smyslu odborové a jiné zájmové organizace, občanská sdružení a polky, církve a náboženské společnosti, masová média, formalizované postupy tvorby politické vůle – volby, referendum) ve společnosti, vztahů mezi těmito subjekty a mechanismem tvorby společensky relevantní politické vůle. Nárůst veřejných úkolů a cílů, jež si společnost klade, zvyšuje míru zainteresovanosti státu jako instituci k tomu přizpůsobenou a disponující příslušnými mocenskými a právními instrumenty. Demokratický politický systém usiluje o stát závislý na občanské společnosti.

Celostní přístup při vnímání státu jako celku charakterizoval přístup Adama Smitha. Vnímal propojenost a vzájemnou podmíněnost politického a ekonomického života a to, že většina politiky je i ekonomikou a obráceně.

Lindblom navrhuje odvíjet analýzy fungování globálních společností od vymezení těchto regulátorů (mechanismů) ovlivňujících a podmiňujících život lidí a lidských společenství: stát jako výraz politické moci, trh, zprostředkující směnu a výchovy (indoktrinace). Oproti tomu se vymezuje Streeck a Schmitter s tím, že klíčové formy udržování sociálního řádu společenství (spontánní solidarita), trh (rozptýlené soutěžení) a stát(hierarchická kontrola) je třeba doplnit o asociaci (harmonizace prostřednictvím organizace) a Wolfendenova komise, která identifikuje čtyři sektory – soukromý neformální, soukromý komerční, občanský sektor (neziskové organizace) a stát. Nejzajímavěji definuje vztah trhu, státu a občanského sektoru Abrahamson, jehož schéma tvaru šesticípé rotující hvězdice mne opravdu zaujalo.

 

 

Právě mi s duchovním rozkazem "Důležité, co si o tom myslíš?" přistálo v mailu cosi s názvem Transformační brána 1710. Žádat, muset, shodná numera, paprsky bez kterých by to nešlo, milionkrátnásobné zvětšení, univerzum 1, univerzum 2, mise, zakcelerovat, větička "pro ty, co nechápou" a tak dále a tak dále. Užitečná manipulace s človíčkem, proč to ale dělají?

Realizace konkrétní veřejné politiky je dynamickým mnohovrstevnatým procesem, do něhož vstupuje mnoho aktérů a který je charakterizován nesčetnými interakcemi mezi nimi navzájem a jejich vnitřním a vnějším prostředím.

Veřejná politika je předmět interdisciplinární povahy, nelehko definovatelného okruhu. Problém je ve využívání prvků mnoha disciplín a také v tom, že šíři a hloubku náhledu na předmět má každý odborník jiný, což, zvláště při velmi širokém pojetí předmětu, značně znesnadňuje nejenom jakoukoli přesnější definici, ale samotné studium vědní disciplíny, už tak mladé – 60. léta 20. století. Její snahou je praktická uplatnitelnost při řešení konkrétních sociálních problémů, což působí dvojsečně. Informace, které podává v politické analýze, mohou být zneužívány jako nástroj při prosazování jednostranných zájmů – například ve výzkumných výstupech think tanků – prosazování jednostranně ideologizujících konceptů.

Jsou obrazy, které v paměti zůstávají. Některé jsou dobré a zůstává po nich pocit krásy a lehkosti, po některých zůstává tíže, až se z nich chce zvracet.

Jeden z nich jsem potkala na našem výletě a nejde mi z hlavy. Stále se vrací a ve své mocnosti evokuje nemožnost usnout, i když jsem doma ve své posteli a nutí přemýšlet, kde se děje chyba. Nutí přemýšlet nad vírou, nad slepou vírou, nad změněnými stavy vědomí, nad různými úhly jevů diametrálně odlišných náboženství.

Na druhou stranu – silnou emoci, ať už kladnou nebo zápornou, nezapomenete jen tak, zapomenete-li vůbec kdy a tak Vám zůstane. Navždy.

Tenhle díl, pátý, začnu příběhem, který se mi stal nedávno. Je protkán dobrodružstvím, kdy nevíte, co se stane, na co natrefíte za dalším rohem...

„Vzýváme a vyvoláváme tě, za pomoci této – Bábi se ani nezadrhla, „ostré a strašlivé hole z železného dřeva (poutnická hůl)."
Po vodě v kotli se rozeběhly drobné vlnky.
„Pohleď, k tvé poctě teď rozprášíme – " vypravila ze sebe s povzdechem Magráta „-celý pytlík staré jedlé sody a výjimečně zatvrdlé mýdlové vločky. Vážně, Stařenko, já nevím, ale -"
„A já tě volám a svazuji s pomocí – vypelichaného rýžového kartáče magické síly a zpuchřelé valchy ochrany," dokončila Stařenka a zamávala jmenovanými předměty. Z valchy upadl váleček na ždímání prádla.
„Pravdomluvnost je sice moc pěkná věc," zašeptala zničeně Magráta, „ale jsou chvíle, kdy to nějak není to pravé."
„Poslyš, děvče," naklonila se k ní Bábi. "Démonům je lhostejná vnější podoba věcí. Důležité je, co si myslíš!"
Pratchett, T., Soudné sestry – Zeměplocha

Jaké je institucionální uspořádání moderní společnosti?

 

Máte svá tajná přání? Máte snad i ze všech přání přání nejtajnější?

Jaké by to bylo, kdyby vám někdo nabídl, že vám ho splní...

resume podle páně Kellera.

Jak to vidí Giddens?

Blíží se Vánoce, svátek souboje mezi Santou a Ježíškem, pro většinu naší ateistické populace svátek konzumu a dárků, pro různé jinověrce svátek klidu a míru – dokážou-li odolat konzumu a dárkům. Pro mě je to svátek, který mi vždycky byl tak říkajíc unikající.

Unikaly mi ideje na dárky, lidi, kterým jsem dárek nedala, lidi, kterým jsem dárek dala, večery, kdy jsem chtěla být sama a musela být s rodinou, nedostupnost toalet při navštívené půlnoční, potkan, který mi utekl na Štědrý večer pod skříň a odmítal vylézt a já ho oplakávala tak dlouho, až vylezl (žertík opakovaný skrz generace potkanů znovu a znovu), jeden z večerů, kdy by si člověk nejradši zalezl se sklenicí horkého punče a nevylézal. Duchovní rozměr mi v šeru tlumeném televizními pohádkami unikal snad ještě víc, než potkan pod skříní.

Totální instituce; typologie totálních institucí; role totálních institucí ve společnosti; vězení jako příklad totální instituce - Goffmann, Keller, Foucault.