Lucienne

Mám tři blogy. V tuto chvíli to nemůžu nazvat jinak, než že je "mám". Vlastním je jako "mám" pár knížek a třeba počítač nebo blond hlavu na své nezmarné ideje.

Jsou mi propůjčeny stejně jako mé tělo a můj mozek k tomu, abych žila.

Žiju ale tak, aby mi bylo ctí, že jsou mi propůjčeny?

"Víš, co je zvláštní?" rozjímá on.

"Co?" ptám se já.

"Že jsme se ještě nikdy nepohádali..."

"A proč bychom se měli hádat? Kvůli čemu jako? To jako cvičně? Chybí Ti to?" rozehřívám se já. Pavlačový hádky, to je moje.

"No, lidem se to stává," dí on.

"Aha. Tak proto, že se to lidem stává, se to nemusí stávat nám, ne?" pravím já žensky zkušeně.

27.4.2007 jsem reagovala na nabídku práce v jedné agentuře. Odpověděli mi dnes...

Bude to velká hádanka...

Mé detektivní schopnosti opět došly naplnění...

Bílí vlčínci...

Já vím, nejsou to kojotci, ale jsou prostě sladký. A oba mají modrý oči, taková shoda s námi dvěma.

Chtěla bych je mít nad postelí... Jak symbolicky romantické... Juj, já kýčomilovník :)

Kdo čekáte velké drama, právě jste se dočkali.

Neexistuje NIC tak dramatického v péči o vizáž ženy, jako jsou vlasy. To i průpovídky o ženách, co nemají věčně nic na sebe, jsou out při přiznání, že není pod čepicí to, co by tam žena chtěla. Stovky a tisíce salonů krásy se zabývá líčením a vlasy. Sajrajtů na vlasy najdete na tisíce. Pravda, kosmetika obličejová v počtu sajrajtů s honosnou reklam/n/ou a názvem nijak nepokulhává.

Žena je prostě spoutána do velkého byznysu o Krásnou Ženu. A už chytila do svých spárů i Lucienne...

obdivuje krásu hvězdami nasvícených růží a pejsky, jak si to metelí mezi kosatci.

Je spokojená, že je konečně chladno a neleje z ní pot jak ve dne. Podívá se na oblohu a je jí to najednou úplně jasné:

...to bude tím, že je konečně zataženo...

Já mám tu blondýnovatost fakt v genech :)

Úkol první: Připravit si argumenty PRO a náležitě si připravit ženské zbraně pro použití v přímém boji.

Úkol druhý: Najít cestu a nezabloudit. To, že věčně hledám i kliku u vlastních dveří neznamená, že nenajdu kliku u cizích včetně dveří.

Třetí bojový úkol celostátního významu: Koupit flašku. Lepší flašku. Tu nejlepší flašku za přiměřený peníz. Hmmm... Koupit tu nejdražší flašku v sámošce.

Všechny tři body odškrtnout a vstoupit do jámy lvové...

Lucienne je do soboty v Matce měst a nemá přístup na net. Proto je oznámení této senzační zprávy na mně:

Pražská mise dopadla úspěšně

a Lucienne dostala lék, který potřebuje!

Tentokrát v Praze.

CAUTHA je pokřtěn jménem etruského nebeského slunečního boha, který vychází z oceánu...

 

jděte laskavě i s celým systémem do prdele!

Existuje spousta psychoterapeutických metod založených na nápodobě situace, která klienta trápí a práci s ní. Jako člověk, který je zvyklý sám se sebou imaginativně pracovat a nacházet nejrůznější fígle na to, aby zjistil "proč ho bolí pata", jsem si prostě dneska v parku zkusila takovou malou diagnostiku své vlastní situace, kterou jsem popsala v minulých článcích.

Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš...

Rotace není legrace a už vůbec ne ve zdravotnictví.

Sice jsem si ještě odpoledne myslela, že už tu o zdravotnictví nenapíšu ani ťuk a nebudu tu slintat o věcech, co nemůžu změnit, ale pak jsem si to rozmyslela a přeci jenom – je to blog, cenzurovat sama sebe nebudu.

Kdo jste zdravý, nečtěte a nekazte si iluse. Kdo si chcete říct, že je to pořád všude stejný, jen do toho...

Nejsem statečná. Jsem slabá. Jsem uplakaná, v akci kníkám a prosím o milost, jak kdyby trápení mělo trvat věčně. Když jsem se včera na doktorově stole modlila aby to už skončilo a prosila jsem ho, aby už přestal:"Už dost, už dost, prosím, už dost...", vůbec jsem si nepřipadala statečně. Celé moje bytí se točilo kolem aktuálního utrpení, ale neviděla jsem všechny svatý. Ani jednoho.

Vařím celkem pravidelně a přistihla jsem se, že i docela ráda. O mé placičkové vášni asi nevíte, ale placičky jsou to, na co jsem utáhla svého přítele potom, co mě ohromil výhledem a co jsem si řekla, že když už mám někde žít celý život, tak proč nemít výhled jak z Pražského hradu ;)

Kromě pár desítek zvířat žijeme doma s pejskou. Pejsku chodíme venčit oba, od mého přesunutí se k blízkosti pejsky o 216 kilometrů chodím venčit pejsku většinou já. Prostě mě to baví.

Shodou okolností má přítel ještě o něco delší vlasy než já. V dnešní době u chlapa nic zvláštního, takových kluků je na ulicích plno. Oba tudíž řešíme své vlasy k pasu...

...gumičkami.

"Lucienne... Prosím..." řekl ON.

a Lucienne.........

*chvilka napětí, virbl*

Nedávno mi opět zazvonili na zvonek Jehovisti. Myslela jsem, že to je kontrola ohledně neschopenky a ona to byla kontrola trpělivosti jako mezilidského faktoru pro přežití ve společnosti.

Sedm malých potkyšů hledá nové hodné majitele a pokud se na ně chcete podívat, prostudovat si jejich rodokmen nebo si třeba přečíst jejich horoskop, mrkněte se na stránky chovatelské stanice potkanů Světlonoš.

Mláďata se narodila 16. dubna 2007, po vynikajících rodičích budou s PP, jsou pojmenována podle bohů z keltské a římské mytologie.

Můžete vidět, jak se naše malý vymazlený motorový myši třeba ladně opírají o vanadinit nebo zkoumají jasně zelenou kudrnku.

Přijďte se podívat ...

Budiž jí země lehká....

*22.8.2005 – +2.5.2007

Děkuji Ti G-City Leptospirozo za krásně strávený čas, dala jsi do toho celý život, já jen kousek toho svého. Byla jsi hodný potkyšek, měla jsem Tě ráda...

Stáli jsme pod rozkvetlou jabloní, třešně už měly malé plodíky. Koneckonců i u jabloně jsme zachytili pár posledních květů a jablíčka byla všude.

Procházeli jsme se pod modrobílým nebem s pražícím jarním sluncem, kaštany kvetly a sakury, sakury také...