Lucienne

Cynický náhled na zacházení s relevantností a pravdivostí informací od zdravotníků. Nic veselýho, spíš smutnýho. Já vím, poslední dny jsem víc smutná než veselá, ale ono mě to zase rychle přejde – držím jedno malý černý pívo denně ;)

mi přibyla do sbírky. Stal se ze mně sběratel. Totiž, pěkné verše se sbírají samy...

Po celý podzim

se skláním nad zledovatělými břehy

Jeřabiny soumraku

se dotýkají mých rtů

V nůši se leskne hvězda

Uprostřed brodu skald

připomíná smutek z toho, že ustal déšť

miroslav fišmeister _aspoň že postel je pohodlná...

Jak tak přemýšlím o své nedávné nemocniční eskapádě v souvislosti s pročítáním blogů, které jsem nečetla v době, kdy jsem prostě nebyla na příjmu, zdvihá se ve mně taková bezmoc. Přesnější popis by asi byl, že se mi zvedá víc kotel, než bezmoc. A zvedá se mi moc.

teče...

Můj kamarád – pro kterého občas dělám technické překlady – si pořídil překladač. Pořídil si ho proto, aby alespoň zhruba rozuměl obsahu textu předtím, než angličtinu přeložím do lidštiny. I nabídnul mi, že mi pošle strojový překlad a tím mi pomůže.

Nabízím pár neobehraných perliček na obehrané téma, docela jsem se u překladu zasmála.

Inu, musíme to ještě vychytat...

Tak mě pustili...

Jsem nebezpečně krásná (zhubla jsem),

milá (nemám sílu mluvit),

hodná (nemám chuť zlobit)

a mám úžasně vyživený nehty, co by za to kdo dal mít tak príma kompletní sekaný řízky do žíly...

Bohunice, ta největší brněnská nemocnice... Uzavřené oddělení... Držte mi palce, ať se vrátím brzo. Díky. Lucienne

Hoďte nahoře za Lucienne slovo.

Prosím...

Při příjmu do prostředí léčebného jsem dostala možnost vybrat si postel – se světýlkem nebo bez světýlka? Vybrala jsem si se světýlkem...

a ještě se k tomu dokázal narodit na takový krásný den, jako je dnes...

Někdy člověk o něčem napíše a ono se to splní. Sice jsem se nezbláznila ani z přítele ani z neposlušného vybavení domácnosti, ale v nemocnici jsem přesto skončila. A to už za pár hodin od napsání minulého příspěvku.

Někdy jsou ty souhry náhod a předtuchy obzvlášť vypečeného charakteru...

"Poslyš, od té doby, co tu byl ten plynař, karma blafá a já už z toho rostu. To samý ten kapající kohoutek v koupelně. A vůbec, když už tu tak sedíš a čteš si: Už jsi spravil ten tekoucí odpad u umyvadla, který jsem předtím spravovala snad třikrát, tím silikonem? Pistoli a silikon máš!"

On si čte. Odtrhne své božské oči od stránek anglicky psaného komixu Sandman, odloží anglicko-český slovník, odklepne popel z cigarety do popelníku a zadívá se zavřenýma očima do tekoucího slunce:"Ale víš, kde já teď seženu opraváře na karmu? Je neděle a Velikonoce k tomu," popotáhne si další šluk a vyfoukne kouř do jarním sluncem prohřátého vzduchu. "Pravda, odpad jsem ještě nestihl, jsem velmi zaneprázdněn, jak vidíš. Ale gumičky do baterie jsem koupil. Sice jsem ještě nikdy kohoutek neopravoval, ale Ty jsi říkala, že už jsi to dělala, takže mi pomůžeš, ne? To víš, my dekadentní gothici... Věděla jsi, do čeho jdeš."

Před pár lety se v české sekci Čínského rozhlasu psalo toto: "Čína je země s velkou rozlohou a s největší populací na světě. Dennodenně by mohlo něco stát na zemi... Někdy naše novinky jsou časově staré, ale pro vás jsou stále něco nového."

Copak nám sděluje Falun Gong?