Lucienne

Je poslední březnový den. Pro každého znamená něco jiného. Pro všechny z nás jistě znamená den vyrovnání, daně volají. Daně, to jsou pro každého živí úhoři v peněžence – kloužou a mizí mezi prsty, stejně kulatě a dlouze, zbyde jen překvapení z prázdných dlaní.

Miroslav Fišmeister – To okno je malé!

Jako dobře stavěnou bloncku s vlasama do půli zad mne Brno přijalo a zvláště nájemníci místního obydleného domu, tedy domu obydleného kromě jiného nyní i mnou. Specielně ti sedmdesátiletí mě úplně a naprosto berou. Zvláště ti, se kterými sousedíme ložnicí...

Odpoledne, dokud bylo na silnici volno, jsem vyndala skříňky, ovázala provázkem, napsala ceduli "Stěhování, 4/3/07, 6-9 hodin", pojistila jsem si to dvěma kontejnery, které jsem přisunula k provázkům, aby mi to místo opravdu nikdo nevzal jen tak.

Přijdu za dvě hodiny a co myslíte? Bylo tam! 

tím více se divím, že tohle všechno dělám dobrovolně, bez toho, aby mi kdokoli držel pistoli u hlavy. Věci se objevují na nečekaných místech, zjevují se přímo magicky nebo já nevím PROČ ještě nemám dobalíno?!?!?!

Elektrický proud je tvor, který se chová naprosto nevyzpytatelně. A i on je mrška podšitá.

se osvědčila. Prověřování probíhá na tak vysoké úrovni, že kdo není se mnou, je proti mně.

na téma lidské morálky a její zhovadilosti v lidské společnosti.

a schoulilo se do koutku, aby na něj nebylo vidět. Strčilo si čumák pod ocas, ať cítí aspoň svou vůni v té mrazivé době plné cizích lejn, které na něj padají.

Chcete si taky kopnout? Jen do toho! Vždyť je to tak jednoduché něco slíbit a podrazit druhého... Jak prosté v dnešní době.