Lucienne

Když jsem o svatováclavském večeru přemýšlela za svitu svíčky, dostala jsem nápad na příběh. Na takovou povídku. A protože jsem chtěla být akurátní a nepsat blbosti, začala jsem si hledat zdroje, abych měla čím povídku podložit, kreslila si na mapu a studovala astronomii, astrologii, tattvy, pověsti a báje, mytické hrdiny a čím víc jsem si dělala nákresů a výpisků, čím víc dat jsem propojovala, zjistila jsem, že to je pomalu na knihu, takže musím zabrzdit, abych se vešla tak do 30000 znaků. O námětu jsem přemýšlela pořád.

Tak se pomalu zabíhám, vyklízím byt z papírů dávno zbytečně schovávaných, prostě se připravuji na start docela dlouhý tratě, kde nebudu šetřena a ani to neočekávám a ztratit se v papírech při těch tunách papírů nových by byla neopatrnost.

Pro znalce předstírejme, že to není křeček, ale bezocasý potkyš (Manx) a znázorňuje mojí malou berkshirskou potkyšku. I když ta tedy ocásek má... Ale to bílý bříško bohužel není vidět :)

Tak tohle se mi teda ještě nestalo...

Ve videopůjčovně, kam chodíme pro dívýdýčka s potkyšema na procházku jsem se potkala s malou holčičkou, tak devět let. Pohladila si potkyšky a pronesla věc, kterou jsem nepochápala.

První pohled byl pozitivní. Druhý pohled je.... chvíle napětí...

čtu si knížku, navalí se banda lidí a ozve se hlášení....

Celý život chodím do školy, všude začínám znovu a pak zase jinde. Projezdila jsem už pár měst a dnes jsem se opět zrodila jako student, žák prvního ročníku. Tentokrát ale zůstávám ve svém městě, kde mám svůj klobouk na věšáku a tentokrát los vyhrálo hlavní město.

Nebudete tomu věřit, ale v životě jsem si nemyslela, že bych přilnula k potkanům. Až jeden šokový zážitek, takzvaná potkanoterapie pro blondýny v jedné vesnické hospodě přinutila Lucy zamyslet se nad tím, cože je vlastně v životě důležité.

Mišulka se naučila mazanosti a už taky umí odmlouvat – a to ji mám u sebe, prosím, jenom asi týden...

Zase po dlouhé době mne rozplakalo něco, co se netýká mne... :) a ještě jsem se potom cítila šťastná... No tak to už se mi tuplem nestalo let....

Tvrdím to o sobě už dlouho a OPĚT se mi poštěstilo, nic člověka tak nepotěší...

Může být hrubián citlivý? No, nevěřila jsem tomu, ale možná má každý ukřičený saďour, který si vybíjí svojí nedomrlost na slabších, svojí dobrou stránku. Možná to je pro něj míň práce v důsledku... Kdo ví...

Někde se konkurenti perou, někde ne...

A přece jsou! Nepochybujte! 

Díky, můj Sethe...

Konečně mohu oplatit dobrým hlídání hlídárně v přízni, není to sice za takových okolností, které bych si přála, ale každý dobrý skutek v nouzi pomůže a to fest.

Brňáci se mají! A vůbec, Brno je krásný město. A to okolí... přehrada... ZOO... krása...

Každý speleolog má svoji oblíbenou jeskyni, která bystří jeho smysly a naplňuje ho láskou k jeskyním. Lucy žijící v jeskyni, má několik svých speleologů, respektive speleoložek, které přes dlouhou a náročnou cestu k poustevnickému obydlí neváhají přijít a zasévat do Lucyina života a potažmo srdce seménka civilizace.

Kdo to zná peprnějc, tak toho ubezpečuju, že i já si tohle přísloví říkala stejně a nahlas a dlouho a vůbec...

Dnes jsme byly s klientkou na prochajdě a taky jsme prošmejdily Luxor a Levné knihy. Dost věcí mi udělalo radost a víte, co nejvíc?

Jsem tak spokojená, že jenom jsem. Netoužím po ničem, nepřemýšlím nad blbostma, nad trapnejma situacema z minulosti, nad hezkejma situacema z minulosti, prostě nad tím vším nepřemýšlím a nepřevaluju si to v hlavě.

A svit Luny za večera, kdy je nebe plné hvězd a vy stojíte na louce a dotýkáte se oblohy?

Díky Christine jsem si uvědomila, že jistou část blogu jsem zanedbala. Takže jsem to napravila.

Takže, čím víc peněz máte, tím větší máte potřeby. Z toho logicky odvozeno – čím víc máte času, tím větší máte nároky na své aktivity. Čím časově náročnější jsou vaše aktivity, tím víc nejste doma. A ve finále, čím víc nejste doma kvůli svým časově náročným aktivitám, tím víc tomu potkyš nerozumí. A když tomu potkyš nerozumí, tak to co? Tak to odnesete...

ale zubařka má volno AŽ 13.září AŽ v 13,00 hodin a tudíž musím počkat AŽ do tý doby, co řekla. To mne asi nebude moc bavit... Aspoň, že není pátek.

Když chlap, co šel do ordinace přede mnou, hrubě přes dva metry a kolem padesátky začal řvát zpoza zavřených dveří tak, že nám všem ztuhly rysy, nezbylo než utéct a nebo vydržet tu tíhu cizí i budoucí vlastní bolesti. Já si vybrala vydržet.

Co si myslím není podstatné, vlastní názor má zjevně více hladin porozumění.

něco tak neuvěřitelnýho se mi už dlouho nezdálo. Kdybych to měla brát podle snáře, tak bych měla být opatrná. Víc než obvykle prý, říká ten snář. Já si ale nemyslím, že by tenhle sen byl varováním...

Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že moje žádost o zprovoznění mojí upravené šablony i ve FF a Opeře asi nebude úspěšná.