Lucienne

Před nedávnem proběhla diskuze s nějakým hlavounem, který bude mít na starosti praktickou realizaci bodového systému pro řidiče.

Také máte domácího mazlíčka?    Jestli ano, tak víte, že mazlík jednou odejde na onen svět. S kolegyní příbuznou právě přes mazlíky, konkrétně potkany, jsem si povídala o chlapech, dětech a jak jinak – potkanech.

Také máte v podnikové kantýně problémy s nevracením talířů a příborů?

Asi každý, kdo myje nádobí, ho myje nějakým saponátem. Občas saponát dojde. Tohle je příběh o tom, co bylo potom.

Podařilo se mi sehnat takový ten klasický obrázek Madony s Ježíškem ve starobylém rámu. Je celý zasklený, měří na šířku asi metr dvacet, na výšku necelý metr. Prostě oválný obraz těžký jak hrom.

Byla jsem nedávno se svým známým na skleničce. Hovor se příjemně stáčel kolem soukromého i veřejného života.

Paní Poledňáková mne trochu zklamala se svou novou rodinnou komedií Jak se krotí krokodýli.

Těšila jsem na rodinnou srandu, obrázky Tater, své znovuvyvolané vzpomínky na školy v přírodě a tábory.

Tisíc a jeden příběh zápletky, který nikam nevede. Nevím, nějak mi to nedává smysl. Zdá se mi, že paní režisérka rozhodila kolem sebe kruh z rýže – co zrnko to příběh – a uvnitř něj nechala herce po sobě házet vejci a dorty.

Už jste někdy měli tu čest setkat se s ušními svícemi? A ti, kteří se setkali, zkoušeli jste to dotyčnému, kterému by to mohlo pomoci, vysvětlit?

V životě každého člověka jsou situace, kdy by si přál na danou skutečnost a její pro něj nejméně bolestivé řešení upozornit vyšší síly, které vládnou vyšší mocí, kterou mohou pomoci zmírnit danou situaci a napomoci tomu nejméně bolestnému řešení.

Jak to vlastně s ovečkou a s vývojem jejího „já vím“ bylo?

Byla jednou jedna ovečka. Vyrostla ve stádečku, kde jí říkali, že na ní platí jedině dlouhý bič a malá ohrádka, v ovčí škole jí učitelé tvrdili, že ten bič musí být opravdu dlouhý a ta ohrádka opravdu hodně malá a honit, honit, honit.

Ostatním ovečkám to jejich otcové berani a matky ovce říkali také, ale malá ovečka to brala tak nějak osobně (jak taky jinak) a začala tomu pomalu po letech i věřit. Když to každý říká, tak to asi tak je.

Zajímám se o asijskou mentalitu, líbí se mi „Tygr a drak“ a miluju asijské příběhy – jako původní „Smím prosit?“ a jiné, jsou jich mraky.

V podstatě všechny jsou jemné, cílevědomé, plné spolupráce, spravedlnosti a boji dobra proti zlu.

Když jsem šla do knihovny na Mariánském náměstí, uviděla jsem blikající věc, která se právě ponořovala do země. Zbyly po ní akorát ty blikající puntíky na zemi. Z věci se stal blikající poklop.

Tak a už nás mají! Blikající periskop před Novou radnicí od ufonů, šedý rozpočet naší ekonomiky živí tajnou armádu na sledování knihomilců, tajné focení s následným vyhledáváním hříšníků, kteří nevrátili včas půjčenou knihu. Konspirační teorie klíčila v mém vědomí.

Jednou mi volala moje známá a hned na začátek naší debaty mi řekla tenhle fór:

Jede parník po moři a veze náklad citronů. Přijde bouře a parník se potopí. Citrony vyplavou nahoru. Najednou vyplave taky hovno, rozhlídne se a povídá: “Teda my citrony tak hezky plaveme…“

Chvilku jsem přemýšlela a pak ze mne vypadlo: “Aha, to hovno si pamatuje, že bylo citron a transformovalo se do hovna. Tak v tom je pointa…“

Arsinoe mi nabídla občas sem něco napsat. Když jsem kolegyním z práce říkala celá nadšená událost roku, byla jsem veselá a optimistická. Ale všeho dočasu.